Opravdu potřebujeme nadpis?

23. srpna 2011 v 19:33 | TerXi* |  →Moje kecy

Slídím sem tak jednou do týdne a strážní andělé zvedají svůj kvér.
To víte, že mě sem už nechcou pustit, ale já už párkrát spadla na hubu tak, že bych jim to rozhodnutí -při všech úctách a poctách- nenechala. Všichni dobře víme, že tady je ještě pořád moje území. Trošku zpustlé, to jo. Ale pořád ještě moje. A kdyby mě -nejdebože- napadla nějaká pitomost, zase to zvládnu. Vážně- věřím tomu.
A co by to bylo za článek plný hloupého plkání a obírání mrtvých? Myslím, že bych mu měla dát nějakou pointu. Ovšem jakou. Hmm.. asi bych mohla vyjevit, proč jsem opět přišla. Znovu se pasovat na královnu? Slavit konec prázdnin? Casat se, vychloubat a pak zas zmizet? Ale ne, co vás to nemá.
 

28.díl°° "Léčba zapomenutím"

20. července 2011 v 0:56 | TerXi* |  Transparent Immortality
Nevím, co to na mě sedlo a nevím, proč to vlastně píšu. Kdysi pro mě ten komix hodně znamenal a myslím, že si zaslouží pokračování. Pokud TI ještě fandíte, přeju Vám příjemné čtění.


První zásada

27. května 2011 v 17:30 | TerXi* |  →Moje kecy


Tak to přecejenom dopadlo jinak, než mělo.
Další díl TI v rozepsaných. Co jsem to za člověka? Venku a zároveň uvnitř.
Každopádně, pokud vás pokračování tohoto komixu zajímá, můžete si den, dva počkat. Já to nějak napíšu a uvidíme, jestli na to ještě mám.
A tak fotka se mi vážně líbí. Správně samolibej výraz..
 


Spěšná zásilka

27. dubna 2011 v 17:08 | TerXi* |  →Moje kecy

Ňach ňach... Opět TerXi* se svým děsivým chechotem, fialovými pařáty a tak.
Minule jsem se zmínila o holubech. A taky novém blogu.
Tak fajn. Nebudu to natahovat. Kdo chce, nechť se podívá.
Dámy a pánové, představuji vám...

O střechách a tak

9. dubna 2011 v 15:34 | TerXi* |  →Moje kecy
Koupu se ve vlastní krvi. A zkouším se vrátit. Povídal jsi o kříži, o tmě, o noci... Lháři! Dlouhé líbačky s noční oblohou už zbyly jen opilcům. A já přece nepiju. (Ta vodka ve skříni nebyla jen náhodou.) Ne, jedu na vlastní drogy. Ožíraná sama sebou. A půlnoc..jen nestydatá děvka. Ten krok, kal v oku, ten výraz, když se přiblíží. Lístky mizí v prachu. Jsem holt dobrá herečka.

(Life is a nightmare!) Dost, že se taky ozveš, drahá. Máme prázdnou ledničku. Sousedka nás na rynku pomluvila. A ostatní jen přikyvovali. (Could you be more obscene?) Jo, máme prázdnou ledničku. Kočky utíkaly s vřískotem. Proč tu nejsi když tě potřebuju?
Ale jo, tak jsem zas napsala nový článek. Proč zlomit srdce jednou, když ho jde rozrýt i vícekrát, že? (Why is everything so hard?) Ale jo. Mám se fajn.
Všude kolem je jaro, jen tady jsme zamrzli u Vánoc. Už nejsem ten nadšenec. Fakt ne. Stárnem.. (Dovolte mi tu trochu nostalgie..) Kdybych se takhle viděla před osmi měsíci dotáhla bych se ke kýblu studené vodu a pořádně si naliskala. Teď už na to nemám. Bývám na sebe docela mírná. To je problém. Jak odstranit zajetý komplexy?
Píšu vlastně články, který nikdo nechápe a pokojně se tomu směju.
...protože člověk potřebuje nějakej důvod, aby se mohl smát.
A jak to tu čtu, přemítám co se to ze mě stalo za tvora? Uskladněn obvykle doma, bez tíživých zlozvyků kouření a alkoholismu, plně se vyhýbající sportům, lačného úspěchu, toužícího po milionech slunečních paprsků...
Ale jo. Pojďme si povídat.

Stíny|Kapitola první, část druhá

22. března 2011 v 16:39 | TerXi* |  Povídky..
Na přání Zaffy. Tak ať tu aspoň něco je. :)

Kam dál