Když jsme se s Emmou konečně rozloučily vlezla jsem si do sprchy. Už podruhé dneska ×D. Ale nemějte mě za nějakýho fanatika na umývání nebo dokonce pořádkumilovníka. Chtěla jsem zase zažít ten pocit znovuzrození ale nějak to nevyšlo, cítila jsem se spíš divně rozmáčená. Tak jsem zastavila kohoutek a převlíkla se do svýho novýho pyžamka(mimochodem taky koupeného dneska). Po dnešní ''hodině tance'' jsem už opravdu měla hlad,ale chtěla si napřed zapnout komp než se to načte to je vždycky hrůza! Vešla jsem tedy do svého království ale najednou začal zvonit telefon.
Byla jsem docela ráda že někdo volá ale když jsem zaslechla klučičí hlas bylo mi tak na 99% jasné že to nebude pro mě. Byla to pravda. Heh...ahoj ozvalo se rozpačitě když jsem řekla svoje obvyklé Halo?
Eee no já jsem chtěl mluvit s Ashley, je tam??vyptával se kluk.To mi celkem zkazilo náladu takže jsem odsekla: Co já vím kde je! Já ji nehlídám ale říkala že dneska má nějaký rande!!
Na druhým konci bylo chvíli ticho a pak (nejspíš to tomu pitomečkovi došlo) To nééé! to není možný. Jak mi to mohla udělat!! kvílel kluk. Došlo mi že jsem asi přestřelila, nechtěla jsem mu ublížit. Emm..no jo ale to si tak nesmíš brát snažila jsem se ho povzbudit Ashley má každej týden někoho novýho. Asi to trochu zabralo (pokud se dá počítat že ten kluk už nekvílel ale jenom vydával podezdřelý zvuky)..A kdo jsi vlastně ty?? odpověděla druhá strana po chvíli...Já já..ehm ..jsem Ashleyna ségra. plácla jsem jako odpověď..Já jsem Ashleyn kluk..i když teďka už asi ne. řekl smutně a pak dodal: Máš krásný hlas, dáš mi svoje icq?
Hmm tak tohle mi tak trochu vyrazilo dech, s chlapečkem se rozejde holka a už si schání náhradu, ale přesto jsem vyměkla a cítila jsem jak se mi kolena mění v rosol(samozdřejmě z toho že ten kluk se o mě zajímá)no a co vlastně, vždyť na icku to není nic osobního dodala jsem si odvahy a nadiktovala jsem mu svoje icq číslo. Díky moc, určitě ti napíšu. řekl a a pak už jsem slyšela jenom tut tůůů
Hm, ten telefonát mě docela překvapil ale nekecala jsem ,Ashley opravdu nebyla doma a o svých randatech básní pořád, z hladu už mi bylo mizerně ale ten pocit že jsem někoho zaujala mě nadnášel až ke stropu, došla tedy jsem do kuchyně ale..
měla jsem na výběr z dnešního nákupu které se skládal jen ze zeleniny(bléé) a z obsahu ledničky. Rozhodla jsem se pro ledničku.
Na horním patře ledničky se nacházela zase jenom zelenina, ale byly tam i chipsy(no nevím kdo tak prudce intelgentní je nechal mrazit). Chvíli jsem se rozmýšlela a vzpomněla jsem si co mi říkávala mamka když jsem si chtěla dát něco tak krásně nezdravého a dobrého ,,Přece nechceš vypadat jako párátko s pupínkem!''. To párátko měla být moje postava a pupínek špek z chipsů. Ta představa mě vždycky docela vyděsila. Ale dneska tu mamka nebyla (nejspíš si někde užívala se slizounem Brucem) tak jsem sáhla po chipsech.
No jo byly výborné (ale přecejenom jsem si v duchu předsevzala že si zítra zacvičím). Po ''jídle'' jsem se vydala zpátky do své chýše, na spaní bylo ještě moc brzo tak jsem si chtěla na chvíli sednout k počítači.
Právě jsem procházela kolem ségřina pokoje když jsem to uslyšela ...znělo to jako zremixovaná Dáda Patrasová v duetu s ukvákaným žabákem. Navíc puštěná hodně nahlas. V té kuchyni jsem teda musela být opravdu dlouho jestli už se Ashley dokázala vrátit. Ten hluk mi trhal uši ale představa Ash co při téhle hudbě dělá mi přičarovala parádní výtlem ×D. No neumřeli byste smíchem kdybte ji zahlédli takto,↓
Smála jsem se tak nahlas že jsem měla strach aby slečna Načuřenka nevylezla ven tak jsem se radši odplížila k sobě.
A dělala jsem to co jsem měla v plánu podívala jsem se na icq a psala jsem si s Danem. Měla jsem vůči němu trochu špatné svědomí protože jsem ho zanedbávala. A taky jsem doufala že by tam mohl být ten kdo mi volat, ale žádný nový kontakt se nedožadoval přijetí. Bylo už asi 22:30 když jsem to zabalila a vlezla do postele.
Nemohla jsem usnout. Byla to hrůza, zkusila jsem tedy svoje myšlenky nasměrovat na mamku. Kde ta asi je?...jako odpověď na mou otázku přišlo zaklepání na dveře a otázka: Izzie? Můžu dál?
Hmm já o vlku a vlk teď už na druhé straně dveří(navíc s přiblblým usměvem č.24 UTÍKALA JSEM NA POUTI NAHÁ). Místo pozdravu jsem jen tak zamručela pořád jsem na ni byla ještě trochu naštvaná (myslím tu záležitost s Brucem), ale na ni se nedá moc dlouho zlobit.
Přitáhla si židli k mé posteli a začala brebentit: Izzie dneska to bylo v práci skvělé, modelky se opravdu snažily a dokonce jsem předváděla i já..bla bla bla..raději jsem vypla ale přesto jsem se snažila tvářit soustředěně aby si nemyslela že ji neposlouchám dokonce jsem se byla podívat i na ten dům budeme se totiž stěhovat!! vychrlila na mě další gejzír slov, to mě vrátilo zpátky
My se budme stě co..?řekla jsme nechápavě a tvářila jsem se asi jako asteroid kterému někdo určil dráhu letu. No stěhovat broučku.. do nové krásné vilky! odpovídala mi nadšeně a na tváři jí pořád figuroval ten úsměv korunovaného blbečka. Proč má mamka ten talent říkat takové věci v tak blbých okamžicích? Já jsem napřed zapomněla zavřít pusu a pak
jsem spadla do obrovské louže zoufalství a snažila jsem se potlačit slzy které mě pálily v očích. Zapomněla jsem však položit zásadní otázku....Kde bude náš nový domov??
Moc hezký! Těším se na další díl!