22. července 2009 v 20:58 | TerXy*(Lowísek-T)
|
Tak už je to jedenáctý díl :) je to ale poměrně krátký, možná začnu dělat patnáctifotkovky :D
Nech Cindy, ať si vybere sama! Zařval muž(tedy už asi spíš táta)
V jednom hrůzném okamžiku jsem si už myslela, že ho matka za tuto větu zabije, ale ne, udělala to ,co bych od ní, když už vím co je zač, nikdy nečekala. Zrušila všechna svá kouzla a přistoupila k otci blíž. A on udělal to samé.
Ach, Tome, odpusť mi prosím, začala kajícně matka, je hloupé takto mluvit, naše dcerky jsou ještě malé.
Ano, v této době už matka střídala názory doslova jako ponožky. Stávala se tou chladnokrevnou zrůdou, kterou je teď, ale část jejího lidského já se bránila. Vždy když ji zachvátil nával vzteku, nedokázala se mu plně oddat a ten kousek dobroty, který v ní zůstal zvítězil. Ona to moc dobře a brzy pochopila a později ze sebe tento kousek pomocí kouzla vyrvala.
Táta se na ni překvapeně díval. Nechápal co se to s ní děje, netušil jak mocná zrůda se mu ovíjí okolo prsou jako had. Ještě chvíli pečlivě volil slova, měl strach, aby se žena, kterou vždy miloval nezměnila v kouzla metající fůrii.
Ano, jsou ještě příliš mladé a příliš nezkušené. Uvidíme co z nich vyroste. Řekl a pokusil se vymáčknout povzbudivý úsměv.
Na to matka nejspíš celou dobu čekala, smekla ním ke stěně budovy a vášnivě ho políbila.
Tome, Tome, já si tě snad ani nezasloužím. Nevím co to se mnou poslední dobou je, já.. někdy vlastně ani nevím co jsem dělala… vrkala matka, slastně na něj pomrkávala a opakovala tu dobře nacvičenou historku
Nejspíš toho na tebe bylo moc. odvětil prostě táta a vytrhl se jí z milostného sevření
Víc jsme toho ani já, ani Celia nezahlédly, protože jsme zkrátka na tak velký výdej sil, které nám knížka brala nebyly připraveny a obě jsme se zhroutily k zemi.
Probrala jsem se jako první a mé černé svědomí mě velmi tížilo. Porušily jsme matčin zákaz, co když na to přijde? Srdce mi v hrudi tepalo nebezpečně rychle, jakoby cítilo blížící se nebezpečí a všechno jsem viděla podivně rozostřeně. To bude tím nárazem do hlavy, uvědomila jsem si. Všechna ta kouzla a čáry, která jsem viděla na mě udělala obrovský dojem, ale zároveň jsem cítila podivné napětí a v hlavě mi vířila spousta otázek. Co se stalo s otcem? Existují opravdu kouzla? (Sice jsem tady měla jasný důkaz a jako malému dítěti pro mě bylo lehké tomu všemu věřit, ale v mém mozku už od narození byla pomyslná závora, která mi oddělovala realitu a pohádky.) Největší hrůzu jsem však měla z matky. Dokázala by opravdu někoho zabít?

Po pár minutách se probrala i Celia a upírala na mě svoje oči, rozšířené vzrušením. Na rozdíl ode mne však vypadala podivně potěšeně-jako dítě, které na ulici našlo lesklou padesátikorunu a teď si ji pyšně prohlíží.Se zasněným úsměvem na rtech se pomalu vydala ke knížečce.
Z úst mi uniklo přidušené Ne! Ale bylo pozdě. Kniha se pod Celiinýma rukama začala znovu zmítat a v hlavách nám vybuchl nový gejzír událostí.
Bylo to jako zlý sen. Kniha ovládla můj mozek a ten mě odmítal nechat zavřít oči před výjevy z ní. Byla jsem vězněm vlastního těla, které se proti mně na pokyn té prohnané knihy spiklo.
Matka stála v šatech dlouhých až na zem v odporné a ponuré místnosti. Vypadala úplně jako ryba ve svém oblíbeném druhu vody. Naproti ní, schoulená do co nejmenší podoby seděla mladá žena.
Ach, Amando, drahá Amando nebo ti snad mám říkat Jessico? Řekla matka falešně přátelským tonem hlasu.
Žena tuto otázku přešla mlčením a zarytě sledovala nějaký nejspíš zajímavý kousek podlahy.
Matka sice pomalu ztrácela trpělivost, ale nedala to na sobě znát. Místo toho jen luskla prsty a mírně osvětlila místnost.
Drahoušku, takže ty a Tom, je to pravda? Pokračovala matka, ale už se jí nedařilo udržet onen falešný ton
Žena zvedla hlavu a podívala se Paní Zla hluboko do očí. Pak s ledovým klidem odpověděla: Ano, má paní, je to pravda.
Matka se na ni zadívala a už, už chtěla použít vhodné zaklínadlo, aby tu ženu mučila, mordovala tak dlouho dokud by si na jejího Toma nikdy, ale opravdu nikdy nevzpomněla. A pak, pak by ji zabila.
Vaše děti by určitě nechtěly, abyste zabila dalšího člověka. řekla žena a její tvář neprozrazovala nic jiného než obrovské odhodlání.
Paní Zla ztuhla uprostřed pohybu. Na chvíli vypadala jako by jí Jessičina slova opravdu zaujala pak ale nahodila známou grimasu.
Co ty se tak staráš o zájmy mých dětí a sama žádné nemáš. odpověděla jízlivě
To není pravda! zařvala Jessica
Své dítě ještě nosím v břiše, je to důkaz mé a Tomovy lásky.
Paní Zla zúžila své oči do malých štěrbinek. Ty, ty…. odporná couro!
Nabídnu vám souboj. Vycvičím své dítě tak, že bude schopno porazit vaše dvojčata i vás samotnou. řekla žena a tvářila se nanejvýš odvážně
Ty odporná svině, napřed mi ukradneš Toma a pak se mě ještě opovažuješ vyzývat na souboj! pěnila matka
Ano já se opovažuju, tak co chcete, aby celé kouzelnické společenství vědělo jaká jste…SRABKA?! odvětila medovým hlasem Jessica a znovu sjela Paní Zla pohledem
Fajn, však ještě uvidíme. ušklíbla se Paní Zla a tím debata skončila
Pak se jako hráč pokru s nic neříkající tváří otočila k Jessice zády, udělala nějaký složitý pohyb zápěstím a to už se Jess svíjela v ohnivých plamenech, které jí olizovaly vlasy a podivný žlutý kruh jí působil obrovská muka. Matka se jen šťastně ušklíbla.
Jessica spadla prudce na záda a vyrazila si dech. Chvíli jen neschopná pohybu hlasitě chroptěla a pak, když se i poslední zbytky zaklínadla stáhly ochably jí končetiny a žena zůstala nehybně ležet na zemi.
Až teď, když už bylo po všem si Paní Zla dovolila hlasitě se rozesmát. Chechtala se tak dlouho, jako šílená. Kdykoli salva smíchu začala utichat přišla další a ještě delší. Trvalo to tak dlouho, dokud se ve vzduchu nevznášelo jen pisklavé, ale přesto velmi chladné chichotání.
Jakmile se Paní Zla naprosto uklidnila, řekla posměšně směrem k Jessice: To se ještě uvidí kdo koho porazí.
Matka pak spokojeně vypochodovala z místnosti a zůstal po ní jen ten odporný pach, pach zla.
Je Jessica mrtvá nebo ještě žije? (uvědomte si že Paní Zla použila velmi mocné zaklínadlo)
Souvisí tento příběh nějak s Natally?
Líbilo se vám jak se chovala Jessica? Pokud ne, jak byste se na jejím místě chovali vy?
Krásnýý!! povedlo se ti to.. moc!!