18. srpna 2009 v 16:59 | TerXy*
|
Fotek: 14
Z pohledu: Neriah
Napětí: malé
Depresivnost dílu: malá
Mluvím s mořem, opravdu mluvím s mořem. Jsem vážně blázen? A nebo jsem nemluvila jenom k moři? ptala jsem se sama sebe, když najednou se za mnou ozval nějaký hlas..
Ahoj
Ztuhla jsem uprostřed pohybu a neodvažovala jsem se otočit, ten hlas se mi zdál povědomý, ale přesto tak neznámý. Co když to je nějaký úchyl?
Můžu si přisednout? otázal se hlas, ani nepočkal na odpoveď a jeho majitel už si kecnul do písku vedle mně
Teď jsem tomu, kdo se tak nenápadně připlížil konečně viděla do tváře. Tento blonďák byl idolem naší třídy, Vanessa si na něj dělala nárok, čímž většinu holek odradila a on sám se netajil tím, že mu Vanessa není tak úplně volná. Tak proč si sakra přisednul ke mě? dumala jsem.. A jak se vlastně jmenuje? zeptala jsem se sama sebe překvapeně, no tak, Neriah chodíš s ním do třídy a nevíš jak se jmenuje?
Život je na hovno, co!? prolomil návštěvník ticho
Jo, to je...dneska obzvlášť. povzdechla jsem si a v tom jsem si uvědomila váhu jeho slov: Tys slyšel co jsem říkala!?
Nic moc." připustil "Jen pár útržků. tato odpověď mě mírně zklidnila, ale přesto jsem měla srdce až v krku, nechtěla jsem, aby někdo věděl co se u nás doma děje, všechno by bylo ještě horší
Ty jsi ta Neriah, že? zeptal se se zájmem, něco na té větě mě naštvalo, asi to ta , ano, za chvilku si na mě budou všichni ukazovat
Hm.. pokud myslíš tu Neriah o které všichni říkají, že je divná tak jsem to nejspíš já. řekla jsem vyrovnaně, jakoby mi bylo jedno, co si o mě všichni myslí- tam uvnitř jsem, ale plakala
kluk to nejspíš vycítil a odpověděl: Promiň, já... nechtěl jsem ti ublížit.
Ublížit mi? Většina lidí mi ubližuje, jsem zvyklá. řekla jsem si v duchu
Nic se nestalo.
Já jsem Sam, ale to ty už asi víš. řekl prostě..Chodíš sem často tak brzo?
No...jsem tu dost často, ale většinou ne tak brzy. odpověděla jsem a snažila se vymáčknout úsměv
Tak já už půjdu, máme..máme nějaký sraz s..partou, tak se měj. rozloučil se Sam a odešel směrem ke škole
Ahoj. křikla jsem za ním
Z mého stanoviště jsem dobře viděla na okolí a právě na lavičkách, ne příliš daleko ode mne seděl Vanessin(dneska neúplný) fanclub.
No holky, mám pro vás vážně vzrušující novinky. zacvrlikala Vanessa
To mi asi nebudete věřit, ale sbalila jsem....Johnyho!! pokračovala Vanessa a na posledních dvou slabikách jí hlas vyletěl o oktávu nahoru
Obě její "kamarádky" začaly jako na povel tleskat.
Johny byl černovlasý kluk, aspoň podle Vanessy se smyslem pro modu. Většině holek se líbil, ale se Samem se měřit nemohl.
Woow, no teda. Jak daleko jste se dostali? zeptala se druhá blondýna, jejíž jméno mi taky vypadlo
Tak co?? Jak ho má velkýho? zapištěla druhá holka- Mei
No povídej, nestyď se. přihodila další polínko do ohně blondýna
Vanessa rozhodila rukama a obě holky rázem zmlkly a pohledem jí visely na rtech: No taková dračice zase nejsem, moje milé samičky, při tomto oslovení se zahihňaly ale mám nový plán.
Najednou blondýna vstala a sykla: Pozor Vanny, máme tu..hm....vetřelce.
Mei! Ty už běž do šatny. My už si tady se Sam poradíme. zašvitořila Vanessa a Mei se rozeběhla ke škole
Co tady banda těch největších dámiček dělá na dešti, myslela jsem, že by se bály že jim zplihnou vlasy. řekla jsem si
Nevěděla jsem co dělat. Mám utéct jako malá holka? Nebo čekat co z Vanessy a Sam vyleze?
Zůstala jsem sedět. Nechtěla jsem Vanesse ukázat, že se jí bojím.
Neriah Harrisonová ,maminka tě nenaučila, že odposlouchávat cizí rozhovory je neslušné?! prskla Vanessa a Sam jen pokyvovala hlavou na znamení, že Vanessa má absolutní pravdu
Vanesso, sama dobře víš, že já mamku nemám. odpověděla jsem jí s ledovým klidem a instinktivně jsem vstala
Pche, víš Neriah už dlouho si říkám, která barva očí by se k tobě víc hodila, jestli modré a nebo zelené. Teď jsem na to přišla! Ty jsi tak divná, že se k tobě nehodí ani jedno. zavrkala Vanessa a spolu se Sam obě vybuchly smíchy
Krev se ve mě přímo vařila, naštvaně jsem odsekla: A ty jsi tak blbá, že to ani tím nejblonďatějším přelivem nezamaskuješ.
Tohle byla trefa do černého- ve Vanessině tváři se vystřídaly snad všechny barvy a nakonec zůstala rudá jako rak. Nejspíš si myslela, že nikdo neví o jejich barvených vlasech.
Naštvaně se otočila na podpadku a důležitě si to vykračovala do školy. Koutkem úst na mě ještě stihla syknout: Tohle si vypiješ, Harrisonová. A nemysli si, že jsem si nevšimla, že z místa kdes seděla odcházel Sam. Tvou maminku to bude určitě zajímat, co říkáš?
Já jsem se na ni jen sladce usmála a
opřela jsem se o kolotoč. Se širokým usměvem jsem hleděla na zatažené a temné nebe ze kterého se snášely potoky vody. Ano, dnes jsem Vanessu dostala já, ne ona mě. Z jejích výhružek jsem si v té době moc velký vítr nedělala, byla jsem příliš zaslepená euforií z vítězství.
V tašce mi zapípal starý budík, který jsem s sebou vždycky vláčela.
Nikdy nezklamal a vždy mě ve správnou dobu, tedy v 7:54 upozornil, že už je čas jít do školy. V tuhle dobu se už po chodbách nepotulují houfy zvědavců, kteří by si na mě ukazovali a i šatny bývají většinou prázdné. Radši jsem ani nepomýšlela na to, co mě dnes ve škole bude čekat a vyrazila jsem k velkým školním dveřím s ochmatanou klikou.
Ve vstupní síni to vypadalo úplně stejně jako vždycky, akorát dnes tu bylo víc deštníků a vody z venku. Už, už jsem chtěla zamířit ke dveřím holčičí šatny, když najednou mou pozornost upoutalo něco, co tu včera nebylo.
Mezi dveřmi do holčičích šaten a mězi dveřmi do klučičích šaten bylo vždycky zrcadlo, ale dnes bylo rozbité. Jakmile jsem ho spatřila učarovalo mi. Něco mě nabádalo, abych šla blíž.
Popošla jsem tedy k zrcadlu a zahleděla jsem se do něj. Neviděla jsem, ale nic jiného než svůj odraz. Zanadávala jsem si na svoje falešné instinkty a chystala jsem se zaplout do šatny, když najednou...
DISKUZE:
Co se stalo??
Nakecá Vanessa Neriažině matce, že Neriah chodí se Samem??(pro rejpaly: myšleno adoptivní matce pokud jste to nepochopili)
Ahojky SB mame mensi problem ohladom komixu Sad Girl tak ta prosime o POMOC viac info na nasom blogu plsky precitaj si to a pomoz nam!