Jakmile do zatuchlé místnosti dopadly první paprsky vycházejícího slunce, probral jsem se z lehkého spánku. Byla mi zima. Chvíli jsem naslouchal neznámým okolním zvukům a pak jsem otevřel oči. Celý obličej mě čertovsky pálil a štípal, neodvažoval jsem se ho dotknout. Čičometové se na mě pěkně vyřádili. povzdechl jsem si, ale zároveň jsem se divil, proč se mnou neudělali krátký proces, proč mě nezabili?
Odhodil jsem zvětralovou a málo výhřevnou přikrývku a znovu jsem se pohroužil do dumání. Že bych pro ně byl tak důležitý? ptal jsem se sám sebe Ne, to není možné, jsem jenom syn zemědělce, patřím do spodní vrstvy.
Nic dalšího, proč by mne stále nechávali na živu mě nenapadalo. Sípavě jsem zakašlal a otřásl se zimou. Takhle nic nevymyslím.
Spustil jsem tedy nohy na ledovou zem a rozhlédl se po místnosti-věžeňské cele. Páchlo to tu hůř než v žumpách, byla tu spousta rezavého harampádí a dokonce i rozbité zrcadlo. Na jednom z rezavých barelů, stála nádoba se svíčkami. Alespoň jeden světlý bod ,povzdechl jsem si. Vedle staré konvičky jsem zahlédl záblesk, podobající se oděvu. Na nic jsem nečekal, zatnul jsem zuby a snažil jsem se nevnímal ledový chlad, který mi prostupoval do nohou.
kdyžtak si pusťte písničku, dodává to atmosféru↓↓
Před každým krokem jsem řádně prozkoumal zem pod sebou, čičometové jsou lstiví a inteligentní. Určitě by mi nenechali vymetenou cestičku. Postupoval jsem pomalu, zkoumání každého centimetru zatuchlé cely zabíralo dost času. Když najednou jsem ji uviděl, Neriah. Bleskově jsem se rozběhl k obrazu jako ke svojí modle, a do chodidla se mi zapíchl trn. To mě ale v tom okamžiku ani přinejmenším nezajímalo.
Přesně jsem si vzpomínal jak ten obraz vznikl, bylo to dva dny předtím než zmizela. Hráli jsme si spolu na zahradě a její matka zavolala nějakého malíře, jehož umění bylo velmi proslulé. Přikázala Neriah, aby se šla nechal vymalovat a mě, aby vyprovodila z domu. Prošli jsme cestičkou ven a tam se rozplakala: Je mi to líto Nespi... Ozvěna těch slov mi dlouho hrála v paměti. Možná už tehdy věděla, že mě opustí.
Zátřásl jsem hlavou a obrátil jsem se k obrazu zády. Měl jsem chuť do nečeho bušit, řvát, ničit. Rozběhl jsem se k mřížím a začal nimi hlasitě lomcovat. Nešlo to, nehnuly se ani o píď. Nebyl na nich vidět jakýkoli škrábanec. Rozlítilo mě to a jako lev v kleci jsem začal přecházet po místnosti.
Nemysli na ni! To kvůli Neriah jsi v báni, to kvůli ní tě chytli čičometové. VŠECHNO JSEM UDĚLAL KVŮLI NÍ!! A ona je pryč...
Začlo to tak nevinně. Její otec měl velmi vysoké postavení, přátelil se i s některými čičomety. Její rodina byla velmi bohatá, ale nikdo v ní nebyl šťastný. Neriah pořád plakala a s prázdným pohledem zírala z okna. A, kteří rodiče by se jen tak bezduše dokázali dívat na to, jak jejich dítě trpí. Tak všemožně sháněli někoho, kdo by jejich malou dcerušku rozveselil. V záchvatu bezradnosti její ruku přislíbili o 15 let staršímu Siru Antonovi. A v té době jsem na jejich honosné sídlo přišel já. Neriah i celou její rodinu jsem považoval za nafoukané zbohatlíky, ale jakmile jsem ji uviděl, poprvé jsem pohlédl do jejich dvoubarevných očí, pořád jsem musel být s ní. Ona to nejspíš cítila stejně. Když byla se mnou, pořád se usmívala. Její rodiče Judy a Patrick Gi Sayanovi naše setkání zprostředkovávali. Ale bohužel v tom byl jeden velký háček. Zákony nedovolovaly přátelské ani jiné vztahy mezi vrstvami chudých a bohatých. Siru Antonovi se to také nelíbilo, nejspíš on nás udal čičometům. A když už to čičometové věděli, pořád jsme byli na útěku. Judy vymyslela způsob jak Neriah ochránit, říkala že ji pošle na Zem. A pak když ji čičometové honili, Neriah skočila do vodopádu. A byla..byla...pryč..
Kvůli ní mě začali pronásledovat, kvůli ní jsem nesměl opouštět náš sad, kvůli ní teď už nejspíš tátu nikdy neuvidím a kvůli ní jsou její rodiče denno denně mučeni, aby prozradili, kde Neriah je. A ona si tam žije vesele dál, ani se nepokouší vrátit, nejspíš ji vůbec nezajímají naše osudy.
Do očí se mi tlačily slzy a smutek přepadl moji duši. Ne! řekl jsem si a vydal se k rozbitému zrcadlu. Pohled na můj obličej byl opravdu odpudivý. Spousta škrábanců o které se postaraly čičometské drápy. Monokl na pravém oku. Některé rány jsem měl dokonce zalepené náplastmi. Divil jsem se- o náplasti je poslední dobou nouze, proč by mi je čičometové dávali, kdyby mě chtěli co nejrychleji zabít? Vrhl jsem do zrcadla ještě jeden pohled a kriticky jsem si prohlížel své dvoubarevné vlasy. Zvláštní, vždy byly černé, ale jakmile Neriah zmizela, některé pramínky se mi zbarvily na blond. Ale pokud jsme opravdoví bájní Blíženci, je to normální.
Najednou jsem měl strašné nutkání dotknout se zrcadla. Pomalu jsem tedy zvedal ruku a se zatajeným dechem jsem ji položil na zrcadlo. Chvíli se nic nedělo, ale pak jakokdybych zahlédl nějakou holku.
Pak se obraz vyjasnil. A já ji uviděl. Ruku měla přitisknutou na zrcadle, stejně jako já. Její blonďaté vlasy jí splývaly až ke kříži, byly rovné jako hřebíky. A tyhle dvoubarevné oči bych poznal kdekoli. Musela to být Neriah. V šoku jsem na ni pohlížel, byla tak stejná a přitom tak jiná. Možná byla ale ještě krásnější. Nechápal jsem co se to stalo, jaktože ji vidím? A proč vidím jenom ji a to co je za ní jakoby nebylo? Možná, právě ona byla pro mě středem vesmíru.
V krku jsem měl najednou sucho, ale musel jsem se zeptal: Neriah Gi Sayanová?
Bude z toho překvapená..Až z toho omdlíxD
Myslím si ¨taky že chtějí zjistit přes Nespiho kde je Neriah...Nic jiného mě nenapadá
PS:MOC krásný díl..a ta hudba se mi taky líbí..
7Domča twoje sbenko který tě má moc rádo | Web | 6. září 2009 v 15:53 | Reagovat
1.nevím
2.chtějí zjistit,kde je Neriah
moc hezkýý díl
8Marťulka- Twoje sbééčko→ ♥♥♥ | Web | 6. září 2009 v 18:47 | Reagovat
tedaaa WoW... týýjo začíná mě to dost bavit... je to napínavý a zapeklitý- to mám ráda.. =) je to dost zajímavý...
Nariah nikdy takhle nevzpomínla... WooW.. prostě božíí!!
btw.. ty písničky mi vycházej přesně dokonce =) dodává tomu šmrc, seš prostě vynalézavá.. =)
9Tea-si SB♥ | Web | 6. září 2009 v 18:59 | Reagovat
hezuu mě se moc líbí ta hudba vždy jako doprovod je ju dávej už na začátek ale tak je to tvuj komix ale uplně nádher a co jsou ti bájní blíženci ?? nemůžu se dočkat D
1.Nevím,je to dost těžký říct jedno slovo jak zareaguje když se mi v hlavě honí hodně odpovědí..
2.Zabít ho ..