Nohy se mi mírně podlamovaly, ale naštěstí jsem vstala právě včas a Alisonina ruka mě odtáhla za roh Caffebaru. Alison se mi postavila po pravé straně a Tobias po levé. Jako jejich otrok jsem stála uprostřed.
Jdeme. zasyčela Alison jedovatě
Nedali mi ani chvíli času na to, abych si to všechno srovnala v hlavě a už mě násilím táhli pryč. Strkali mě mezi stromy, mačkali na zem- schválně abych utrpěla co nejvíc dalších zranění. Když už poblíž nebyly žádné další stromy, pokračovali jsme dál. Náhle mi došlo kam mě vedou a srdce mi spadlo až do kalhot. Koridor! znělo mi hlavou
Vzpomínky na včerejší teror na tomto místě mi přišly tak vzdálené, ale přitom tak srašně živé. Mohli snad něco tušit, nebo to byla podivná shoda náhod? A dalo se v tomto světě náhodám věřit?
Nevěděla jsem. Oba dva trýznitelé mě stále popoháněli k rychlejšímu tempu. Naše zběsilé kroky se v onom koridoru nepříjemně rozléhaly. Všechno se mi začínalo vybavovat. Gejzír vzpomínek tryskal na povrch a já tomu nemohla zabránit. Bylo to šílené, nedokázala jsem ty vzpomínky uzavřít pod neprostupnou holou stěnou. Ony stále prosakovaly, jako voda.
Nikdo nepromluvil ani slovo. Byla jsem tedy odsouzená k rekapitulaci všech včerejších vjemů, dojmů a pocitů.
Doběhli jsme až k tomu strašidelnému domu, k domu, který jsem znala až moc dobře. Alison se na mě ošklivě zašklebila. Nejradši bych ji zaklela, ale mé kouzelnické schopnosti nejspíš byly na nule. Tobby mě strčil na dveře, které se při mé smůle otevřely dokořán.
Tak dělej, běž a proraz nám cestu. zaskřehotala Alison a rty se jí zkřivily falešným úsměvem
Váhavě jsem se odvážila vstoupit, z toho domu jsem měla už jednou provždy respekt.
Alison a Tobby se drželi těsně za mnou, nejspíš očekávaly šipky s hroty napuštěnými jedem, které místo nich zasáhnou mě. To ovšem mýlili. Místnost působila opuštěně, dnes tu nebyly cítit ani výpary z kotlíků a lahvičky s lektvary nějakým nevysvětlitelným způsobem zmizely.
Bylo to tu úplně jiné než když jsem tu spolu s Niky a Nelly byla poprvé. V rohu stála jenom otřesně vypadající postel s dekou v takovém stavu, že bych se jí bála dotknout, a jedna stará rozvrzaná stolička. Šokovalo mě to. Myslela jsem si že oproti těm dvěma, kteří mi momentálně dýchali na krk budu mít alespoň v něčem výhodu.
Než jsem se stačila pořádně rozkoukat, zastoupila mi Alison výhled. Jdeme se poradit s posilami, takže žádné hlouposti! Tobby bude stát u dveří, nemáš šanci uniknout. Až se vrátíme, řekneme ti, co dostaneš za trest. zasmála se Alison a věnovala mi pohrdlivý pohled, který jsem jí s radostí oplatila
Otočila jsem se k nim zády a začala studovat místnost, někde tu přece musí být únikový východ. Zaslechla jsem klapnutí dveří- Alison s Tobiasem se nejspíš právě odporoučeli a pak mi to docvaklo- dveře. Za dveřmi vedoucími z této místnosti jsem přece měla svůj čarodějnický pokoj.
pokud chcete pusťte si↓
Plna nového elánu jsem se rozhlédla po zdech. Žádne dveře tu však nebyly. Zaplavila mě vlna zklamání. Co teď budu dělat?
Byla jsem nahraná. Vztekle jsem nakopla kámen ležící u mé boty.
Do kelu.
Najednou však mou pozornost upoutal žebřík, zavěšený tak 180 cm od stropu.
Byla to moje jediná naděje. Ale zároveň risk. Sama jsem měřila jenom 146 cm. Musela jsem skočit. Nic jiného mě nenapadalo. Přepracovaný mozek, už se mnou odmítal spolupracovat a tak jsem se rozhodla. Skočím. V životě vždycky máme na výběr, je jenom na nás co uděláme a jakou cestou půjdeme. A ať jsem svou cestu měla sebetrnitější a nebezpečnější, už jsem se po ní vydala a nebylo možnosti vrátit se zpět, na začátek. Naplňovalo mě to nesmírným klidem. I když jsem vlastně nechápala proč. Zhluboka jsem se nadechla a rozběhla se.
Těsně pod žebříkem jsem se odrazila a skočila. Zběsile jsem uchopila rezavý a studený kov. Zpocená ruka se mi smekla a celou jsem si ji odřela. Cítila jsem jak mi z dlaně tryská něco nepříjemně teplého. Bolest mě teď ale příliš nezajímala, poslední dobou mě pořád něco bolelo a zatím jsem v sobě vždy našla sílu jít dál.
Teď jsem ale zvenčí zaslechla Tobiasův pokus o tajemný šepot. Musela jsem si pohnout. Rychle jsem se zkrvavenou rukou chytila jedné z příček žebříku. Jakmile jsem se už opírala nohama, lezla jsem mnohem rychleji. Po chvíli jsem stanula v horním patře.
Vypadalo to tu snad ještě hůř než v dolní části domu. Zem byla pokrytá studenou vodou, která mi právě prosakovala botami. Páchlo to tu jako v kanále, i zdi byly nasáklé vodou. Stála tu spousta barelů a v koutech místnosti se válelo všelijaké harampádí. Oči se mi zaplavily slzami, pochopila jsem to. Byla jsem v pasti. Exitus- šmitec, hotovo.
Zespodu sem doléhaly tlumené hlasy, poznala jsem Alison a Tobiase, ale bylo jich tam víc. Nějaká holka se kousavě zeptala: Tak kde ji máte?
A-ale, ale..b-byla tady.. koktal Tobias
Nemohla se přece vypařit, leda že by...že by se zdejchla nahoru. poznamenala naštvaná holka
Najednou se ve mě zdvihla vlna odporu. Ještě mě nedostali! V botách mi čvachtalo, ale já to okázale ignorovala. Musela jsem něco dělat, nebudu tady na ně jen tak čekat. Přeci se jim dobrovolně nevydám. Vmáčkla jsem se do skuliny mezi nejbližšími barely a snažila se nehlučně protáhnout. Opatrně jsem se soukala dolů, když najednou ŽUCH!. Spadla jsem dolů. Ze strachu jsem přestala dýchat- teď mě najdou.
Slyšeli jste to! vyjekla Alison Určitě bude nahoře.
Vědí o mně! Nervozně jsem si skousla natržený spodní ret a tlumeně zavyla bolestí. Pomalu jsem se odplazila za zadní barel. Nohy jsem si složila pod sebe a přemýšlela.
Všechno se tak rychle zvrtlo. Slyšela jsem hekající partičku dvanáctiletých děcek, která se po žebříku snažila vyšplhat za mnou a znovu jsem nevěděla co dělat. Přehodnocovala jsem tedy svou úvahu o výběru v životě. Měla jsem teď na výběr?
Jistě, byla tu možnost vydat se jim a také druhá možnost, zůstat tu schoulená za barelem a čekat až mě najdou. Ale měla jsem možnost při níž bych zůstala živá zdravá a neponížená?
A co Chris? Při myšlence na něj mě píchlo u srdce. Nepřišel. Vykašlal se na mě. A nikdo neví kde jsem...
Z toho všeho mi bylo na nic. Proč jen neumím čarovat? Proč mi ještě sakra nebylo třináct?
ŽUCH! ozvalo se od žebříku a najednou mi bylo jasné, že někdo z té partičky už se dostal nahoru.
Omlouvám se za kvalitu fotek, nějak se mi to pokazilo :(, příště to bude lepší
Dostane se pryč nebo ji chytnou? Co si myslíte o Chrisovi?
P.S.>> pokud chcete new dílek zítra(popř. pozítří) tak komentujte :) 25 komentů by mě zvládlo obměkčit :D
Komentáře
1nikysss* | Web | 26. října 2009 v 17:52 | Reagovat
WOW! Dobrýý !
2Elliane | Web | 26. října 2009 v 17:53 | Reagovat
Dostane se pryč nebo ji chytnou?Dostane seˇnějak ven.. Co si myslíte o Chrisovi? Nwm..je takovej divnej..možní mu něco spravili že nedošel...nwmm
3Marťulka- Twoje sbéé ,co tě LoWínkÁá | 26. října 2009 v 17:56 | Reagovat
Tak vidíš žhe ti to šlo.. nemáš zač.. =) krásný dílek, honem sem dej další ať vím, jak to dopadne.. mysím, žhe buď bude čarovat, nebo ji přijde zachránit chris, nebo jí něco udělaj... =) uvidíme.. tak šup
Ta hudba je úžasná! Je to jako když si čtu a brácha při tom pouští písničky. Vždycky vidím postavy, vidím jejich myšlenky, jejich emoce se stávají mými... Tohle byl vážně dobrej nápad.
WOW! Dobrýý
!