17. listopadu 2009 v 21:42 | TerXi*
|
Je tu další díl :), snad se vám bude líbit
Klopýtala jsem co nejdál od ní, ale v těsné cele jsem neměla zrovna moc místa. Myslela jsem, že každou chvíli omdlím. Hlava mě bolela, nohy jsem měla jako z rosolu a v ústech jsem ucítila nepříjemnou pachuť- asi budu zvracet. V tom jsem ale zahlédla tu černovlasou holku. Upřeně zírala na záři ,ve které se ještě před chvílí vznášel duch čarodějky. Netušila jsem jak dlouho tu byla a co všechno viděla. Bylo mi jasné, že teprve teď začnou problémy. Tohle nikdy neměla vidět...
Čekala jsem gejzír otázek, ale opak byl pravdou. Černovláska na mě zaujatě zírala. Jako malé dítě, které pozoruje dospělého a doufá, že jednou bude přesně jako on. Trvalo to strašně dlouho, nebo se mi to možná jenom zdálo. Nohy mě odmítaly dál držet a oči mě únavou štípaly. Bála jsem se nadechnout, cítila jsem, že tím poruším nějaké pravidlo a černovláska obživne. Ale nešlo pořád zadržovat dech.
Rychle jsem nasála vzduch do plic a pocítila obrovskou úlevu. Černovláska sebou trhla a provrtávala mě svýma blankytně modrýma očima.
Co to mělo znamenat! zasyčela, její hlas řezal jako břitva
Rozpačitě jsem se poškrábala ve vlasech. Hrála jsem o čas, v mozku jsem totiž měla prázdno jako po nájezdu hunů a vůbec slovo přemýšlet mi v této chvíli nic neříkalo.
Z tohoto se nevykroutíš holka, stačí pár textovek a ví to všichni. Ooo malinká Natally si hraje na vílu Amálku! Jak sladké.
Krev se ve mě pomalu začínala vařit. Sklapni! zavrčela jsem na ni a v tom se to stalo, holka se už už nadechovala
k dalším posměškům, když se kolem ní objevil podivný kouř a celou ji obklopil. Holka se za neprostupnou stěnou začala zmítat, ale nebylo jí to nic platné. Jako přikovaná zůstala stát na zemi a úsměšek jí ztuhl na rtech. Nehýbala se.
Panebože, co se to děje?! zeptala jsem se sama sebe a zkrčila se v koutku cely
Odpověď na tuto otázku přišla vzápětí. Uprostřed cely se objevil zářivý paprsek, začal se otáčet a z podlahy stoupal dým. Znala jsem ho. Byl to přesně ten dým, ve kterém zmizely dveře mého čarodějnického pokoje, když jsem se chtěla dostat pryč. Začínala jsem se bát, kdo se objeví teď.
Naštěstí se v kouři a světle pomalu zhmotnila Cindy. Vypadala stejně jako vždycky, možná akorát oči měla více unavené a koutky rtů povislé.
C-cindy? Co tady děláš? zeptala jsem se jí na pokraji psychického i fyzického zhroucení
Na nic se neptej a chyť se mě. sykla tiše a červenýma očima mě doslova prosila, abych nedělala problémy
Přibližovala jsem se k ní rychlostí hlemýždě, moc jsem si přála jí vyhovět, ale moje tělo odmítlo poslouchat. Cindy se po mě rychle natáhla. Než jsem si stihla všechno uvědomit, už jsme se točily ve víru kouře.
Přistání bylo tvrdé. Nohy si na chvíli odpočinuly od váhy, kterou nesly a jakmile jsem se znovu měla postavit na pevnou zem, jednoduše mě nechaly ve štychu. Spadla jsem na tvrdou podlahu a ne zrovna tiše zavyla: Do kelu!
Cindy už seděla na židli. Vypadala stejně majestátně a autoritativně jako vždy. Dnes tam ale něco chybělo, možná ty jiskřičky v jejích modrých očích plných naděje a soucitu. Nebo milý úsměv. Možná ji něco trápilo?
Zírala zkrz mě, jakobych tam vůbec nebyla. Musela jsem uznat, že mi to vadí, ale Cindy má na práci jistě důležitější věci než se zabývat tím, jestli se ke mě chovala naprosto kamarádsky. Pokusila jsem se vstát- jak jinak než neúspěšně a ještě jsem způsobila hluk. Cindy sebou trhla, jakoby se probrala z hlubokého spánku a věcným tonem hlasu řekla: Eh, promiň Natally, za to vpadnutí, ale nešlo to jinak.
Cindy, já.. ozval se někdo a já okamžitě ztratila pojem o své existenci
Chris! Seděl tam a omluvně se na mě usmíval. Nemohla jsem si pomoct, připomínal mi anděla. Ten jeho úsměv, ty oči. Panebože! zavrčela jsem na sebe v duchu Takovej krásnej kluk a ty se před ním zase ztrapníš. Samozřejmě jsem myslela ten okázalý vstup s pádem na zem.
....měl jsem ti to říct dřív. dokončil větu a znovu se omluvně usmál
Cindy se na židli nespokojeně ošila. Myslím že je naprosto v pořádku až na ten obličej a možná tam bude i nějaká porucha energie. zamumlala Cindy a konečně vymáčkla chabý úsměv, na Chrise se však jen zaškaredila
Ti dva si takhle vyměnili nejmíň stovky pohledů. Nikdo si mě nevšímal, cítila jsem se ukřivděně. Oni se právě málem nestali obětí šílených děcek, zlé čarodějky a jistého ponížení. Chtěla jsem to změnit a proto jsem promluvila, v mém hlase bylo cítit jisté napětí: Cindy, já..já..co byla ta energie, kterou jsem tu ženskou zahnala?
Cindy se na mě podívala, jakoby si až teď všimla, že tu jsem a rozvážným tonem řekla:
Co Cindy řekla?
Co v místnosti dělá Chris?
Co se stalo té černovlásce?
Co trápí Cindy?
Nevíím ani jednu odpověď na otázky..=D Ale vážně moc krásnej díl.Hlavně že už je odtamtud pryč.