25. ledna 2010 v 16:30 | TerXi*
|
Kec k dílu: Na tento díl jsem se hodně těšila :D...zase jen 6 fotek ale dlouhé popisky, pokud se vám to nechce číst máte smůlu :D mě to zkrátit nešlo
Dívka chvíli pozorovala noční oblohu plnou hvězd. Kdyby tak jedna padala a ona si mohla něco přát. Ale všechny hvězdy zůstávaly pevně na svých místech. Měla smůlu. Potom zaslechla tlumené kroky. Opatrně vykoukla ze své provizorní skrýše a zahlédla mamku. Vypadala dosti zklíčeně a upřeně pozorovala prázdnou silnici. Daph si byla jistá že čeká na Willa. Několikrát z okna viděla jejich vášnivé noční schůzky. Teď se do domu vplížit nemohla. Smutně se schovala zpátky za keř a znovu upřela svůj pohled na oblohu plnou hvězd. Když najednou jí někdo na paži přiložil studenou ruku...

Daphne sebou polekaně trhla a snažila se nevykřiknout. Pro jistotu si plácla ruku přes pusu, když už si byla jistá, že překonala šok, rychle se otočila dozadu a podívala se na narušitele. Vedle ní neseděl nikdo jiný než Nathan, pes stopař. Daphne už otevírala pusu knějaké peprné poznámce, ale Nathan ji předběhl: Krásné hvězdy, viď? Ale myslím, že už je zbytečné takhle vyhlížet až bude nějaká padat. Tvé přání už bylo splněno.
Daphne se na něj zamračila a sykla: Nemyslíš snad tím přáním svou maličkost?!
Nathan se jenom provokativně zakřenil a nechal dívku, ať si to přebere sama. Daphneiny rty se stáhl ydo tenké čárky. Tsss...ty si snad myslíš že bych si přála tebe?!Nikdy.
Nathan seznovu usmál a řekl: Sluší ti když se zlobíš.
Hmm tobě by zase slušelo kdybys mě nechal na pokoji. zavrčela Daphne a otočila se na něj
Ale no tak Daphne. Líbím se ti, konečně si to přiznej. utrousil a zářivě se usmál
Daphne zaskřípala zuby a rozhodla se změnit téma: Jak ses sem dostal? Jaks proboha zjistil kde bydlím?
Vlastně to není tak těžké...když má člověk dobré kontakty. řekl tajemně a nasměroval svůj pohled na krásnou noční oblohu
Daph se znovu zamračila. Přestávala rozumnět sama sobě. Jedna polovina jejího já chtěla po Nathanovi okamžitě skočit a nakopat ho podpatkem do zadku a ta druhá si s ním přála být a nenechat ho odejít. Už nikdy..
Na chvíli mezi nimi zavládlo ticho. Daphne následovala Nathana a také sledovala hvězdy. Když v tom známá studená ruka sevřela tu její. Daphne sebou trhla, ale nepokoušela se prostestovat. Poprvé v životě, od babiččiny smrti cítila jistotu a bezpečí, kterou jí poskytl jeden jediný dotyk.
Opravdu se ti nelíbím? zamumlal Nate jejím směrem,v jeho hlase byl slyšet smutný podton
Daphne nemohla překousnout svou hrdost a proto odsekla: Ne!
Nathan uraženě stáhnul svou ruku z té její. Znovu se rozhostilo ticho. Můžu něco vyzkoušet? Prosím. ozval se Nate po dvou minutách a upíral na Daph svůj psí pohled. Fajn! povolila Daphne a bedlivě ho sledovala.
Nathan si kleknul a jemně jí prohrábl hladké černé vlasy. Obličejem se naklonil tak blízko, že Daph musela šilhat, aby ho zahlédla, byť koutkem oka.
Vídíš. zašeptal Líbím se ti, jinak bys už křičela.
Daph se na něj zaškaredila. Křičet nemohla. A to hned ze dvou důvodů. Prvním problémem byla mamka, stále spořádaně sedící na dřevěné lavičce u domu. A druhým problémem byl sám Nathan. Nechtěla se od něj odtrhnout. Ani za nic. Chtěla stále cítit jeho horký dech na svých spáncích a tu nádhernou vůni jeho svetru. Věděla že to není správné. Ale nemohla, nemohla se od něj odtrhnout. Bylo to krásné zlo, tak krásné...
Nathan byl Daphne podobně poblouzněn. Omámeně nasával vůni jejích vlasů. Byla dokonalá, pro něj až příliš dobrá, ale přesto nedokázal ovládnout sám sebe a vytáhl ji na nohy. Než se zmatená dívka zorientovala zaútočil na její rty. Chtěl jí dát něco co nedal žádné před ní, chtěl do toho jediného polibku dát celou svou duši. Daphne se nebránila, celé to pro ni bylo tak jiné. Jiné než obvykle. Jiné než s kýmkoli jiným.
Až když se od ní odtrhl a zhluboka se jí podíval do očí, probrala se z tranzu. Stále ještě cítila dotek jeho horkých rtů a po těle jí běhal mráz. Snažila se na něj zamračil, ale nešlo to, na ústech jí stále hrál andělský úsměv. Nathan na ni chvilku zíral a potom si ji přitáhnul k sobě.
Ne. zamumlala slabě a pokusila se mu vlepit jemnou facku
Co je? zeptal se jí s tázavým pohledem
Místo odpovědi pohnula čelistí směrem, kde stále tiše seděla Irene. Máma. zašeptala jak nejtišeji uměla. Nathan se vítězoslavně usmál. Vycítil, že má Daphne zmáčknutou v šachu. Fajn. Ale slib mi, že tu semnou ještě chvilku zůstaneš. Jinak zavolám tvou mám, jistě by ji zajímalo že už dávno nejsi panna, he? řekl s lišáckým úšklebkem
Daphne se konečně podařilo vymazat svůj úsměv. Ty vyděrači! Já přece jsem pan.. začala ale potom se zasekla uprostřed slova
Nathan to pochopil jako jasné a zřetelné"ano" a stáhnul ji zpátky do keřů.
Takže kde jsme to byli když jsi mě upozornila na svou matku? otázal se se zářivým úsměvem a znovu se k Daphne naklonil
Radši nikde! zamumlala a rádoby nenuceně se posunula hlouběji do houští. Přesto však křečovitě stiskla ruku až jí zbělely všechny klouby.
Ale no tak. Snad by ses na mě nezlobila. řekl Nate a pohladil ji po chladném kolenu. Daphne jen rezignovaně vydechla a sledovala ho ostražitým pohledem. Prosím Daphne, přizne jsi to. Máš mě ráda.
Daphne stačil jediný pohled do jeho očí a jeden hluboký pohled do vlastní mysli. Měl pravdu.
Mám tě ráda. zašeptala skoro neslyšně, ale přesto někdo náhle odhrnul větve jejich provizorního úkrytu a řekl: Copak to slyším, Daph?
Kdo to byl?
Bude odhalení mít pro Daphne velké následky?
Kdo to byl?- netuším.
Bude odhalení mít pro Daphne velké následky?- ano