20. února 2010 v 14:30 | TerXi*
|
Kec k dílu: tenhle díl mě moc bavil, a ta ulice je pokud vás to zajímá inspirována BLICKII a Mrs.Faraday(tak ať mě někdo neukamenuje :D)
jinak díl je trošku delší (8 fotek), snad se bude líbit =)
Daphne se probudila brzy. Byla celá rozlámaná, nové tričko měla zválené a tížila ji nepříjemná bolest hlavy. Stále ještě otřesená ze včerejší konverzace s Carracisem si hodila měkkoučkou tašku přes rameno a vydala se ztichlým domem ven. Tentokrát se do školy rozhodla jít "hladovou" ulicí, jak se jí tu říkalo. Různé reklamy a transparenty se vzájemně překřikovaly a snažily se vedlejšímu obchodu přetáhnout co nejvíce zákazníků. Ale i přes to množství obchůdků a malých kaváren tu ráno býval klid. A Daph klid potřebovala. Musela si vyčistit hlavu.

Její tenisky rytmicky pleskaly o dlažbu a dívka si pohrávala s myšlenkou jít za školu, zůstat schovaná doma a dát si do kupy všechna fakta o babičce, Hatšepsovet i Carracisovi. Celá ta návštěva v polorozpadlém domku jí už bledla předočima a dívka podléhala nutkání namluvit si, že to všechno byl jenom sen. Zhluboka se nadechla dnes podezřele studeného vzduchu, který ji pošimral až v žaludku. Stále neviděla řešení. Stereotypně obešla jeden z poutačů a náhle se zasekla uprostřed pohybu. Na rohu ulice uviděla známou postavu. Ano, ty špinavě blond vlasy by poznala kdekoli. Nathan. Potlačila chuť rozběhnout se k němu a jen se slídivými, opatrnými krůčky přibližovala aniž by ji zpozoroval.
Schovala se za křídou popsanou tabuli hlásající dnešní slevy na hranolky a nenápadně vykoukla. Do nastražených očí ji praštil silueta známé osoby. Na dřevěné židli pod jedním z nebesky modravých deštníků seděla Sonja a pomrkávala na Nathana.
...s Daphne se znám už docela dlouho, nechci ti ji znechucovat, ale ona je divná. Vždycky se chovala jinak, ale teď, poslední dobou...Pořád si něco mumlá, bojím se s ní sedět. A ten její původ. řekla s medovým úsměvem, znechucování bylo přesně to o co se snažila
Jakmile Daph zaslechla svoje jméno, všechny svaly v těle se jí napnuly. Měla chuť Sonju popadnout za namelírované vlasy a všechny jí je vytrhat. Jistě by jíto slušelo. Už jen ta představa se ji snažila dostatna nohy, ale Daphne neuposlechla. Něco ji přimělo ještě chvíli situaci pozorovat.
Sonja si napřed přehnaně okatě upravila účes a potom Nathanovi prohrábla vlasy. Neustále si olizovala rty a křečovitě se usmívala. Nathan neváhal využít šanci, pohladil ji po zadních partiích jejího vypracovaného těla a potom ji zvedl do náručí. Sonja se tetelila blahem: Myslím že Daphne by tě přivedla k šílenství, dej si na ni pozor ty můj kočičáku.
Daph neviděla Nathanův výraz, ale nevypadal nijak nespokojeně. Hněv se v ní smísil s nepříjemnou prázdnotou. Nedokázala pochopit jak někdo tak mile vypadající jako Sonja může být tak zlý. V hlavě jí vytanula věta ze Simpsonových: Vždycky to bývá ten nejméně podezřelý!
Konečně ji Nathan pustil na zem. Daphne si skousla spodní ret, ve snaze udržet slzy tam, kde mají být. Sonja ho hladila ve vlasech a nastavovala mu pod nos svůj výstřih jako by snad chtěla říct: Podívej se, co bude večer tvoje.
Daph polykala slzy. Něco takového nikdy nezažila, chtěla plakat, křičet, ničit...
Z hrdla jí náhle unikl srdceryvný vzlyk. Oba se na ni s otázkou v očích otočili.
Dívka vstala. Věděla, že nemá cenu si dál hrát na schovávanou. Slzy ji pálily v očích, ale ona si chtěla udržet ještě ten malý kousek hrdosti, který jí zbyl. Provokativně se plácla do čela a sykla: Jistě! Že jsem na to nepřišla dřív, Sonjo. Nikdy jsi se se mnou nechtěla kamarádit, viď?
Sonja se na ni chladně podívala a odsekla: Ne, ty husičko. Byla jsi jenom můj nástroj.
Daph znovu dostala chuť jí namlátit. Ale zatím tu touhu dokázala zkrotit, tady totiž ještě neskončila. Svůj dlouhý nehet zabodla do Nathanova navoněného svetru: A ty? Ty jsi to se mnou nikdy nemyslel vážně! Jsi opravdu ubohá troska. Rebecca měla pravdu.
Při vyslovení jména Rebecca sebou Nathan trhnul. Rty se mu zkroutily do písmena O. Já jsem..já omlouvám se..
Nech si svý omluvy. zavrčela Daphne a ukázala mu záda
Z očí jí tryskaly slzy a cítila se víc než jenom mizerně. V jádru však ucítila podezřele spokojený pocit. Už věděla co udělá. Nebo spíš co musí udělat. Rozběhla se. V rytmickém pleskání svých tenisek našla pravidelnost. Uklidňovalo ji to. Teď už necouvne...
Co se Daph chystá udělat?
hezké