25. března 2010 v 17:20 | TerXi*
|
Kec k dílu: :D nevím co dodat, možná že tahle úvodka už tu bude do konce první řady(jojo..EiN se blíží ke konci, zbývá už asi tak jenom něco kolem 6-ti (max 10-ti) dílů...bude se mi po té malé Nat stýskat :D), jinak v tomto dílku zjistíte jak to je s Chrisem
Společně jsme se vyškrábaly po žlutých žebřících nahoru. Když jsme se uvelebily v jednom z rohů, Nelly se podívala na hvězdnatou oblohu. Zvláštní, že je tma tak brzo..
Přesně tak.. souhlasila jsem s ní
Víš Nat, nejspíš se ti nebude líbit to, co ti řeknu, ale jsi moje nejlepší kamarádka. Já ti to prostě musím říct. Nemůžu nechat toho šmejda, aby tě takhle podváděl.
Vykulila jsem oči. Chris a šmejd? Ne. To ne..to nemohla být pravda.
Nelly nasadila jeden z nejvážnějších výrazů, který jsem na ní kdy viděla. Nat, já se moc omlouvám jestli ti to ublíží, ale..
Ne! zarazila jsem ji Mluv! ten velitelský ton mého hlasu mě zaskočil, ale brzy jsem veškerou svou pozornost znovu soustředila na kamarádku. Nervozně se ošívala a pohrávala si s dlouhými vlasy. Víš, no on asi chodí s Niky. Jak, jsme ho tehdy potkaly, chytil ji za ruku. A potom...když jsem se otočila...on ji ztišila hlas, políbil.
Neschopna promluvit jsem na ni šokovaně civěla. Jak..on..já mektala jsem a snažila se najít něco čeho bych se mohla přidržet. Zmocňovala se mě závrať. Můj Chris! Ach...néé, já..Niky
Myšlenky mi zmateně probíhaly hlavou. Chris, Chris a moje nejlepší kamarádka. Jak se to mohlo stát? Ona nevěděla co k němu cítím? A on? Jak mohl být tak milý, když měl ji?...Jakmile jsem překonala ten první šok, dostavila se bolest. Tupá a neutichající. Nikdy jsem ji nepoznala, až teď. Proč on? Proč Niky..?
Z očí mi vytryskly slzy. Nelly mě soucitně objala, ale nepomáhalo to. Chtěla jsem jen Chrise, nebo už ne? Jak ráda bych zase pohlédla do těch jeho nekonečně modrých očí, ale.. vždyť to už je pryč. Tak daleko. Tak se vzchop, hra půjde dál. Ne, už nikdy to nebude jako dřív. Už nikdy, protože já už pro něj nic neznamenám...
Vytrhla jsem se z Nellyina objetí a vrhla se k žebříku. Příčky jsem brala po dvou. Nelly za mnou něco křičela, ale já ji neslyšela. Nerozeznávala jsem slova..
Chtěla jsem pryč. Kamkoliv. Jen abych byla sama. Nahlas jsem pokřikovala: Kretén. Hajzl. Jak mohl? Idiot.
Ale nadávky nepomáhaly. V hloubi duše jsem stále cítila to slabé zamrazení při vyslovení jeho jména. Stále jsem před sebou viděla pár jeho modrých očí.
Běh mě nevyčerpával tak jako obvykle. I když možná jsem přestala ostře vnímat své okolí i své tělo. Nezajímalo mě jaká nebezpěčí číhají ve tmě.
Už mi bylo jedno jestli mě chytí ta šílená Gwilanna nebo třeba Celia. Můj život už neměl smysl. Barvy zmizely, zůstala jen nepříjemná šeď...
Konečně jsem zahlédla tu známou, nevýrazně nabarvenou omítku. Domov se blížil. Běžela jsem ještě usilovněji. Už žádný Chris! Už žádní kluci.. slibovala jsem sama sobě v duchu. Slzy mi tekly dál. Nezastavovaly se ani před zmuchlaným papírovým kapesníčkem, kterým jsem si otírala obličej.
Stop! Pozdě. V plné rychlosti jsem narazila do dveří. Otevřely se. Jaktože nebylo zamčeno? podivila jsem se v duchu, ale víc jsem se tím nezabývala. Bolest mě nutila jít dál. Jít dál a padnout na pohodlnou postel. Nevšímat si Chrise. Co nevšímat, už nikdy ho nepotkat.
Můj pokoj byl pořád v rekonstrukci. Stěny dostaly nový nátěr, ale nic zatím nebylo na svém místě. Znovu se přeze mě převalila vlna bezmoci. Ze rtů mi unikl chabý vzdech. Šla jsem dál.
Když najednou jsem zahlédla mámu. Seděla na mé pečlivě ustlané posteli, obličej zabořený v roztřesených rukou. Opět vypadala jinak. Jiný učes, jiné nalíčení. Už jsem to všechno přestávala chápat. Jakmile mě zahlédla, vstala. Rozpačitě si otírala napuchlé oči. Co tu děláš? zeptala jsem se rozladěně, nechtěla jsem se s ní bavit. Alespoň ne teď.
Zkoumavě si mě prohlédla. Natally, ty...co se ti stalo?
Chtěla jsem zavrčet "nic" a násilím ji odsud vyhodit, ale neměla jsem na to sílu. Místo toho jsem se opřela o postel a znovu se usedavě rozplakala. Nešlo přestat...
Ach moje holčičko.. šeptla mamka a láskyplnně mě objala. Nechtěla jsem aby se mě dotýkala, nechtěla jsem vědět, že mě na tomto světě má ještě někdo rád. Nedokázala jsem ji však odstrčit. A ty její smutné oči...Co se jí zase stalo?
Mluví Nelly pravdu?
Co se stalo mamce?
1.) mluví Nelly pravdu? No....Já myslím že jo.....ale to se uvidí

2.)co se stalo mamce? no...podle mě je těhotná