8. dubna 2010 v 14:20 | TerXi*
|
Info k dílu: tento díl je trošku takový "poskákaný" střídala jsem vypravěče a pohled Nat, tak snad se v tom vyznáte...dalo by se říct, že v díle se vyskytuje něco z pocitů Cindy, protože ona, i když má vysoké postavení a je čarodějka, má svoje starosti..
Jakmile se Jessica přemístila na místo svého svatebního obřadu, Cindy v místnosti osaměla. Unaveně se sesunula na zem a opřela se o Natallyin nový stůl. S hlavou zabořenou v dlaních přemýšlela. Přemýšlela jak by mohla zachránit Natally i Jess. Po deseti minutách to vzdala. Pořád někoho zachraňuju...Ale kdo zachrání mě? proběhlo jí hlavou, ale hned tu myšlenku zapudila
Jsem tu od toho abych lidi zachraňovala...
Ikdyž byla Cindy ráda, že může a zvlášt v tak mladém věku řídit celou stranu Dobra, stále trpěla ztrátou rodiny.
Byla si naprosto jistá, že už nemá naději na život normální holky a proto se snažila pomáhat z celého svého srdce. Na chvíli ji přemohly vzpomínky na své rané dětsví. Blondýnka však pochvíli jen zavrtěla hlavou. Tušila, že se Natally, Chris a holky moc brzy nevrátí a Jessica, pokud se tedy vůbec vrátí se objeví nejdříve zítra. Proto se rozhodla, že Natallyin pokoj ještě trošku vyzdobí na párty.
Crrrr! ozval se nepříjemný zvonek nečekanně
Cindy sebou trhla a přerušila tak právě započaté kouzlo. Jediný pohled na hodinky jí prozradil, že pokoj upravuje už půl hodiny. Jess už může být mrtvá.. proběhlo jí hlavou, vzápětí se však za tu myšlenku zastyděla a vydala se otevřít.
Cindy?! Co ty tady? vyhrkli na ni Natally, Chris, Niky i Nelly najednou
No..mě sem pustila Natallyina mamka. Domlouvaly jsme se na té párty. zalhala pohotově Cindy a usmála se
----------------------------------------------------Z pohledu Nat-----------------------------------------------------
Jakmile nás Cindy pustila dovnitř, opět jsem svůj pokoj nepoznávala. Bylo tu nové stereo, balonky, jedna velká diskokoule, barevná světla, obrazy...
Cindy nadšeně pobíhala sem a tam a všechno nám předváděla. Nevím proč, ale dnes se mi její nadšení zdálo nějakým způsobem falešné.
Asi po hodině jsme si už neměli o čem povídat a všichni mí přátelé se pomalu rozešli.
Osprchovaná a převlečená do pyžama jsem zbytek večera lenošila na novém měkkém koberci. Měla jsem spoustu času na přemýšlení. Avšak ani strach ze zítřejší oslavy mi nedokázal z tváře smazat ten nepřítomný úsměv. Mamka se stále nevracela. Nejspíš byla zase v té své podivné práci.
S povzdechem jsem nad tím mávla rukou a zhasnula. Jakmile se pokoj ponořil do tmy, vyskočila jsem na postel a zanedlouho usnula..
Bude oslava probíhat v klidu nebo se stane něco mimořádného?
Skvělej díl! :) Kdy bude další?