17. července 2010 v 13:30 | TerXi*
|
Po dlouhé době nový dílek :)
P Ř E D N A S T A V E N O
Už znovu se chystala vykřiknout, ale kluk si přitisknul ukazováček na zavřené rty. Nějakým způsobem ji dokázal zastavit. Voala! Trefila ses hned na poprvé. okomentoval její vyděšený výraz
Ale prosím, neříkej mi Carracis. Jsem Cam. dodal ještě a natáhl k ní ruku
Daphne ji nepřijala, jen se poněkud vykolejená svezla na zem a zády se opřela o drsnou kůru stromu. Cítila, že něco určitě není v pořádku. Ale stále nemohla přijít na to co. Chtěla se s Carracisem, tedy Camem setkat. Jakmile zahlédla Sonju s Nathanem netoužila po ničem jiném, ale teď, když ho našla, nejradši by všechno vrátila zpět.
"Takže..ehm ehm" Odkašlala si rozpačitě. "Takže ty víš jak..jak bych se mohla...omluvit?"
Pohlédla mu do zvláštní, skoro skřítkovské tváře.
Cam se pisklavě zasmál. Jeho smích zněl zvláštně, Daphne měla pocit, že se dívá na špatně nadabovaný film. Jakoby se to k jeho postavě a zjevu nehodilo.
"Samozřejmě Daphne Elizabeth Lorrenová. Jen já jsem tvou spásou." Řekl a usmál se na ni. Nebylo v tom nic podezřelého, ale Daph podvědomě tušila, že si to náramně užívá. Naklonila hlavu na stranu a ještě jednou si ho pořádně prohlédla. Obvykle dokázala lidem hádat patřičný věk, ale u něj to snad nebylo možné. Chtěla se ho zeptat, ale nedostávalo se jí slov.
Cam se na ni zadíval a věnoval jí úsměv další z jeho skoro nevyčerpatelného řetězce radosti.
"Snad bychom jsme si mohli popovídat na nějakém méně nápadném místě. Co třeba tvůj dům Daphne Elizabeth Lorre-.."
"Neříkej mi celým jménem!" utnula ho Daphne, potom však usoudila, že byla příliš tvrdá a tak dodala: "Prosím."
Cam šibalsky zamrkal. "Dobře, slečno."
Daph jen rezignovaně zavrtěla hlavou. "Takže tedy k nám domů.."
Černovláska se celou cestu nervózně vrtěla a ohlížela. Tiše doufala, že nepotká žádné známé lidi. Nechtěla být pristižena při činu. I když..dalo se vůbec říct, že něco provádí? Kromě toho, že je za školou, samozřejmě.
Cam jí celou tuto prekérní situaci příliš neulehčoval. Kráčel si to málem ve středu dosti rozbombardované asfaltky a u toho si zvesela pískal. Měl jen štěstí, že ho odtamtud dívka odtáhla, než se jeden z velkých zásobovací náklaďáků stačil přiblížit.
Potom už šli jen chvíli. Dům byl blízko.
Daphne odemkla a vpustila zrzka dovnitř. Sama se ještě pořádně rozhlédla, zda-li je někdo neviděl. Potom se vydala po schodech nahoru. Cam jí byl v patách. Stále si pískal.
Dívka horečně přemýšlela, jakou místnost pro to povídání, jak to Cam nazval, vybrat. Nakonec zvolila koupelnu, která sousedila s jejím pokojem. Byla malá, útulná a nenápadná. Oba vešli. Teprve teď zrzkovo místy na nervyjdoucí pískání utichlo. Inu jakby ne. Ústa teď potřeboval k mluvení. "Pěkný baráček.." Utrousil a rozhlédl se.
Daphne odněkud vytáhla dvě židle. Jednu nabídla Camovi a na druhou se posadila sama.
Zrzek se zase usmál a jeho oči se zabodly do těch Daphniných. Dívka už otevřela pusu, ale Cam ji nějakým zázrakem předběhl: "Než se mě zeptáš..mám no taková decentní pravidla."
Daph povytáhla obočí. "Pravidla?"
Cam jen přikývl. "Zeptáš se, ano klidně se zeptej, ale potom se můžu zeptat já."
Dívka zamrkala. Tak takhle to tedy je, Cam je lačný po vlastním úspěchu..
Nějaké názory na Cama?
Co mu na to Daph řekne?
Nevím připadá mi takový zvláštní =)
Já nevím ale připadá mi to velice zajímavé =) těším se na další komixy :)