22. srpna 2010 v 17:27 | TerXi*
|
Tak, je to tady. Poslední díl- KONEC. *zamáčkla slzu v oku a pokusila se o úsměv*
Příště se můžete těšit už jen na Bonus aneb jak Gabi našla fotky ;) :D
P.S.>> úvodky si nevšímejte- to bylo narychlo
Znovu se usmál a kývnul ke stropu. "Budu to muset zkrátit.. Izzie, chci ti říct jen jedno!" S těmito slovy se na mě vrhnul a políbil mě...
Ovládlo mě nekontrolovatelné zděšení. Rychle jsem ho odstrčila. "Já..no..my..musíme na scénu!" dostala jsem ze sebe a utíkala pryč. Kdoví jak se Eric tvářil, ale já nemohla. Něco mi říkalo, že tak by to nebylo správné.
Spěchala jsem dolů po dlouhých schodech. Z rozhlasu znovuz zaburácel hlas ředitelky školy: "A naše skvělá kapela už je tady! Přivítejte Isabellu Thompsonovou a Erica Hooda!"
Bála jsem se ohlednout, ale něco mi napovídalo, že Eric opravdu dusá po schodech za mnou. Pořád jsem si připomínala, že na to nemám myslet, ale bylo to pak ještě horší.
Sál byl nacpaný k prasknutí.
S roztřesenýma rukama jsem vystoupala na pódium a chopila se mikrofonu. Potlesk nebral konce. V periferním vidění jsem dokonce zahlédla Bruce. Široce se usmíval. "Jóóó Izzie, jeď!" Neodpustil si zakřičet. Zpražila jsem ho naštvaným pohledem. Jen počkej až mamka uvidí ty fotky.. pomyslela jsem si.
Ta myšlenka mi dodala na sebevědomí. Jako ve snu jsem zaslechla obvyklý odpočet. Začala jsem zpívat.
(pokud to nejde tak kdžytak odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=c2h1YDC84Bo)
I got a pocket, got a pocket full of sunshine
I've got a love and I know that it's all mine
Oh, oh, oh
Do what you want, but you're never gonna break me,
sticks and stones are never gonna shake me
Oh, oh, oh
Měla jsem zvláštní pocit neohroženosti. Náhle jsem si byla jistá sama sebou. V hlavě se mi míhaly různé vzpomínky. Všechno to vypadalo tak skvěle. Uvědomila jsem si jak skvělé je, že žiju. Jak skvělé je, že mě Agáta s Helgou nikdy nezlomily. A jak skvělé je,v že se z Matta vyklubal prvotřídní pičuchýn. Prostě to tak mělo být. Počkat, něco tu neladí.
Zamyslela jsem se a mimoděk pohlédla na Emmu. Stěží chytala velké barré, to má z toho neustálého sledování Dana. Ano, ani Emma není dokonalá. Skrz mezihru jsem se usmívala. To vibrování, které jsem ucítila vůbec nemělo co dělat s Emmou. Objevila se další vzpomínka. Co se to se mnou děje?
Pak písnička skončila. Znovu se ozval ředitelčin přísný hlas: "Nyní si dáme decentní pauzičku. Můžete využít služeb našich hostesek nebo si nechat namíchat nějaký extra drink na baru. Příjemnou zábavu!"
Seskočila jsem z pódia se širokým úsměvem. Cestu mi mistrně zastoupil pan Černá šmouha.
"Dobrý den, vy jste ta světoznámá hvězda? Isabella Thompsonová? Prosil bych autogram. Na zadek!" Zašklebil se s náhle neodolatelným úsměvem.
"Och, to bude asi trošku problém." Změřila jsem si ho kritickým pohledem, "Mám alergii na vaše neučesané vlasy."
Trošku posmutněle se na mě zadíval. "A já se zrovna dneska snažil. Je to přece tvůj velký den."
"To byl vtip," mrkla jsem na něj. "Sluší ti to."
Už se nadechoval k odpovědi, když se mezi nás zčistajasna vtlačila Emma. Vrhla na Dana úsměv jako z reklamy na zubní pastu: "Ahoj, nešel by ses projít? Chtěla bych se tě na něco důležitého zeptat.."
Daniel chvíli těkal pohledem z Emmy na mě. Snad jakoby přemýšlel. Najednou však ustoupil o krok dozadu. "Víš, já se zrovna chtěl projít tady s Izzie." Mluvil tak nějak věcně, ale zdvořile. "Snad ti to nevadí."
Emma vypadala jakoby dostala pořádně velkou ránu baseballkou do obličeje.
"Pojď Iz." Řekl a za ruku mě táhnul ke dveřím. Zátylek jsem mu vypalovala tázavým pohledem. "Proč jsi nešel s Emmou. Ani nevíš jak moc tě má ráda." Naléhala jsem.
(pokud to nejde tak odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=EsNnMWxwJEo)
Kdesi za námi burácela hudba. "Ona je moc.." Zamumlal neurčitě. Nechápala jsem. Moc co? Myslela jsem si, že spolu snad chodí. Nebo nechodí? Nechce ji Dan snad?
"Pojď." Táhnul mě dál až k malé mýtince blízko školní tělocvičny. Společně jsme usedli do trávy a pozorovali noční oblohu.
"Proč?" Zeptala jsem se po chvíli. Stále jsem narážela na Emmu.
"Musíš vždycky vědět proč?! Musíš mít vždycky přehled?" Odsekl trošku podrážděně.
"Tak teda promiň..." Zamumlala jsem a svěsila hlavu. Znovu mě dostihly ty zvláštní myšlenky. Tahle scéna mi něco říkala.
"Ne, ty promiň. Omlouvám se. Jen.. Emma..já...ty..." Zamumlal a odvrátil se. Nějakou zanedbatelnou dobu jsme mlčky seděli vedle sebe a přemýšleli. Dan kdoví o čem a já těch svých podivných snech. Černovlasý kluk...
"Dane, proč jsi mě sem vzal?" Vyhrkla jsem náhle ostře.
Nasadil zmučený výraz a s náhlou agresí si mě přitáhnul k sobě. "Isabello Thompsonová, doprdele, jsem pitomej kluk co tě tady asi dva roky bezmezně miluje, máš snad lepší důvody proto, abych odmítl Emmin roztomilý úsměv nebo tě úmyslně vytáhl z diskotéky?!"
Omámeně jsem ho chytila kolem krku. "S tím by se mělo něco udělat."
Všechno do sebe zapadalo. Ten černovlasý kluk byl celou dobu Dan. Žádný Matt, žádný Eric. To co jsem hledala jsem měla celou dobu před nosem.
Daniel se nervózně zavrtěl. Naklonila jsem se a dychtivě ho políbila. "A neříkej mi celým jménem!" Další polibek. "Prosím."
"Tak tedy Izzie, miluju tě a budu. Protože tohle...tohle bude teprve Nekonečná Láska." Jeho úsměv nádherně podtrhnul ty jiskřící oči. Právě úplně vystihl moje pocity. Ach ano, nekonečná láska...
---------------------------------------------
KONEC
Já, Izzie Thompsonová, se teď veřejně doznávám k tomu, že ač byl můj život zezačátku hrozný a všechny problémy jsem viděla tak velké, asi jako odporný pupínek po ránu a příliš jsem si věci zabírala, postupně se všechno začalo lepšit. Když se tak ohlédnu, nic z toho bych ale nevrátila. Všechny moje životní úspěchy a utrpení za to stály. I zážitky s Brucem byly dobrou zkušeností. Všechny moje zdánlivě hrozivé problémy se vyřešily skoro samy. A i když jsem si myslela, že na mě kluci letí asi tak jako na prašivou kočku, svého času se o mě zajímali tři. Za těch čtyřicet dílů, čtyřicet životních kapitol jsem se naučila usmívat a věřit si. Ano, Věřím v lepší zítřek, v sebe, v krásný život s Danielem, úspěšné zbavení se Bruce a snad i v dobré vztahy se sestřičkou.
Věřte také. A ještě něco- nikdy, ale opravdu nikdy netvrďte, že něco nemůže být nekonečné..
Jóóó!!! Moje přání se splnilo (ona a Dan)!! Ani nevíš jakou si mi udělala radost
Nádhera, úžasný komix... v tuhle chvíli nejlepší jaký jsem kdy četla :)) Stejně je bomba jak si ho od začátku propracovala :)) 