8. srpna 2010 v 14:18 | ~Baru
|
Neuvěřitelné že? No,nemám co dělat..prší a já se nudim,tak jsem konečně sepsala další díl..
Cesta jakoby byla nekonečná.Nakonec jsme se však domů dostali a já jen tiše se skloněnou hlavou šla směrem ke schodišti.Ještě jsem se otočila a koukla po nehnoucím se taťkovi.Budu nahoře.Šeptla jsem a políbila ho na tvář.
Po několika krokách jsem se dostala do svého království.Třískla jsem s dveřmi a sundala si gumičku z vlasů. Chvilku poté se mi podlomila kolena a já upadla na tvrdou studenou zem,která při mém pádu jakoby bolestivě zaskřípala.Začala jsem myslet na mámu.Byla jsem si jistá,že už nikdy nebudu dělat nic jiného než za a) brečet a za b) spát. Na nic jiného už jsem neměla sílu.
Opatrně jsem ze sebe sundala sametové šaty a jen ve spodním prádle jsem si lehla do své postele.Netrvalo dlouho a mé oči se zavřely.Kéž by na vždy,život už stejně nemá cenu.Pomyslela jsem si a poté usla..
Myslím,že to mohly být asi dvě hodiny,co jsem nemusela na nic myslet,ale z mého spánku mě vyrušil telefonát.Chvilku jsem váhala,jestli tam jít,ale nakonec jsem se rozhodla,že se snad zvládnu postavit na nohy a dojít k telefonu.
Zvedla jsem sluchátko a trochu se strachem jsem tiše řekla: Haló? Z telefonu se ozval pro mě známý hlas. Lexis,slyšela jsem,co se stalo.Je mi to moc líto,víš,že kdykoliv můžeš za mnou zlato. Byla to má nejlepší kamarádka. Ta věta sice byla milá,ale mě spíše zase všechno připoměla. Povzdechla jsem si a smutně koukla na podlahu. Děkuju beru. Řekla jsem skoro neslyšně. A co děláš? Optala se asi doufajíc,že na chvíli zapomenu. Zrovna jsem spala..zdál se mi takový divný sen. Na mém balkóně byl Jason a zpíval jakousi potrhlou písničku a .. v tom jsem uslyšela nějaký tak zvaný zpěv,i když to tak neznělo. Jo,bylo to nějak takhle.Hele,musím jít,papa. Sotva jsem to dořekla,položija jsem sluchátko a otočila se.

Jasone?!(čti Džejsne)Vykřikla jsem a překřížila si ruce přes mou "chloubu". Jsi kočka,jsi kočka,jsi kočka a perfektne urobená.Jsi..Já jen stála s otevřenou pusou s koukala na něj.Po chvilce mi vlastně došlo,že tu stojím polonahá a můj spolužák mi zpívá na mém balkóně..počkat,to je jak v tom mém snu. Já teď vážně nemám chuť na ty tvé "vtípky" a jak jsi se sem dostal? Zakroutila jsem hlavou. No, začal,ale já ho přerušila. To je jedno,okamžitě vypadni,nebo zavolám policii,tady nemáš co dělat! Křikla jsem po něm,sebrala první oblečení,co jsem našla a utíkala pryč.
Sedla jsem si na chodbu na sedačku,co vybírala..mamka.Řekla jsem nahlas a koukla na její pracovnu. Mamčina pracovna. Povzdechla jsem si. Chvilku jsem váhala,jestli tam jít a znovu plakat nebo tu jen sedět a myslet na ní.
Neodolala jsem a vešla do krásně uklizené malé místnůstky. Mamka musela mít vždy ve všem pořádek. Ale něco mi tu stejně nesedělo. Všechno bylo dokonalé,jen nějaký papír připnutý k jakési podložce ležel na zemi. Hned mi padl do oka. Jakmile jsem ale přistoupila blíž,viděla jsem,co bylo napsáno velkými písmi hned na začátku. Hrklo ve mě. MÁ JEDINÁ ALEXIS.. stálo tam.
Pokračování příště
Diskuze:
1)Co se v papíru dozví?
2)Bude to něco důležitého?
Já vím,není to nijak moc skvěle napsané,ale tak hlavně,že jsem to napsala ne?:D Tento díl byl celkem o ničem,ale musel tam být..tak jsem to sepsat musela.
1)Co se v papíru dozví? to vůbec netuším
2)Bude to něco důležitého? myslím si, že ano:)
Mně se to moc líbilo Baru, je to napsané pěkně, najdou se i tací co píšou lépe, ale je i mnoho těch co píšou hůře a ty patříš spíše blíže k těm co píšou hodně dobře :) pěkné Baru♥ :) kdy bude další dílek ? :) chci ho hneed