25. září 2010 v 18:43 | TerXi*
|
Po dlouhé době opět něco o Cat.. Co? No to uvidíte :)
P.S.>> teď přišla jakási TI kanonáda, ale nebojte..na programu je i Sprich! jen k tomu 4.dílu potřebuju tak nějak více než jen fotky a vlastní text, potřebuju jiné informace ;)
A abych vás informovala, opět se tu vyskytují Vulgarismy!
Liam odešel brzy. Vlastně..to nebyl ten správný výraz Neodešel by, kdyby ho Cat nevystrčila ze dveří a se zvláštním, až neproniknutelně skelným pohledem za ním nezamknula.
Byla rozmrzelá, avšak v tom pocitu se odráželo ještě něco jiného. Nedůtklivost? Netýkavost? Či snad podráždění? Nevěděla to jistě. Snad ji to ani nezajímalo, jelikož neměla čas přemýšlet. V mysli se jí znovu a znovu objevovalo jediné slovo. Řezalo jako žiletky. Noviny..
Něco jí našeptávalo, že je má přímo před nosem, ale kam je skryla? Kde skončily?
Opřela se o chladné dveře. Proč musí být všechno tak zamotané? Měla nepříjemný pocit, že přišla pozdě a promeškala tu část, kde se rozhodovalo o jejím osudu. Tento dříve neškodný pocit teď nabíral na hmotnosti. Skutečně, karty už byly dávno rozdány a někdo velmi drzý si dovolil hrát za ni. Teď když se konečně dostala k tahu, nevěděla co vyložit. Měla vůbec ještě nějaké eso v rukávu nebo byla odsouzena k prohře?
"Do hajzlu!" Zavrčela a naštvaně kopla do dveří. Bolest se dostavila okamžitě. Chuť něco rozbít, ničit, rozvrátit a udusit vše krásné, co na světe ještě zbylo však byla silnější.
Po jedné noze zpola doskákala, zpola dopajdala do ložnice. Navenek doslova vřela rozhořčením, uvnitř pouze tiše plakala. Proč..proč si se mnou někdo hraje? Netušila jak najít odpovědi na stovky otázek, které jí jako necitelné tornádo vířily hlavou. Ucítila jak jí něco neomylně železného drtí žaludek a sedla si na zem.
Jakmile uvolnila své unavené nohy ze spárů lodiček, pustila se do akce, kterou v duchu nazvala "Bez novin neodejdu". Jaká to byla hloupost, takhle věřit svému hledačskému nadání, se dozvěděla až potom.
Bez jakéhokoliv systému rozhazovala papíry, pořadače, tužky i pastelky po ložnici. Čím déle hledala, tím vzteklejší byla. Svoje dosavadní neúspěchy dávala sežrat každé nevinné knize, která jí přišla pod ruku. A když nějaká taková nešťastnice dopadla špatně a rozlepila se jí při tom celá vazba, Cat za ní poslala ještě několik štosů papírů a sešitů do školy.
Po hodince úmorné snahy najít předmět teď už snad skoro kolosálních rozepří se dívka s konečnou platností vzdala. Cítila se hrozně. Svaly se jí nepříjemně napínaly a lehce, jako hadrová panenka ve větru, se chvěla. Něco jakoby ji dusilo. Snad se ani nemusela ptát sama sebe, bylo to ono tajemství starých novin. Měla zvláštní nutkání, chuť zapnout počítač a vytroubit to do světa. Jen těžko se dokázala ovládat.
Než aby něco nevhodně vyzradila, oblékla se, učesala a strnule vyplula ven, do nehostinného okolního světa.
S taškou přes rameno a šátkem omotaným kolem krku se procházela prázdnými ulicemi jindy rušného města. Nasávala všemi barvami hrající podzimní vzduch, který ji objímal jako laskavá náruč bližního. Slunce už sice dávno nesvítilo tak jako v létě, Cat se však cítila víc než jen spokojená. Milovala podzim a proto také okázale ignorovala mrazení v zádech, které jí vnucoval chladný vzduch.
Něvěděla jistě, kam má namířeno, ale bylo jí jasné, že když dá nohám volnost, jistě ji někam zavedou. Nemýlila se.
Sotva se vymotala z několika postranních uliček a vrátila se k hlavní tepně, přímému tahu do srdce města, cestu jí zastoupila známá postava. Na její ještě před chvíli uvolněné tváři se roztáhla mučednická grimasa.
Sonny. Ležérně se opíral o cihlový sloup jednoho z okolních domů a svůdně se usmíval.
"Co bys dělala, kdybych ti řekl, že tě pořád miluju?" Vítr mu rozfoukal vlasy. Vypadal, jakoby si jen na minutku odskočil z přehlídkového mola. Znovu ten úsměv. Pomalu natáhl k dívce ruku.
DISKUZE:
Jak Cat zareaguje?
1. nevím vůbec nemám ponětí. vůbec jsem nečekala, že by něco takového vůbec kdy řekl.
Krásný dílek a nádherné fotky... já se zblázním.:)