close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Blíženci- "kdo věří, ten vítězí" [Prolog]

14. září 2010 v 20:12 | TerXi* |  Povídky..

Samozřejmě, tohle mělo být na začátku..ale i tak jsem si to nemohla odpustit. :)


Z pamětihodností Neriah Harrisonové.
Jako bych se zase vrátila do dětství, které se mi vždy ztrácelo v neprostupné mlze. Nikdy jsem si ho nedokázala vybavit úplně, ale tentokrát bylo jasnější než obvykle. Cítila jsem, jak mi ve spáncích pulzuje krev a jak mi malé větvičky a trny rozdírají kůži. Všechno to bylo tak zvláštně, až hrozivě skutečné. Běžela jsem. V plicích mi hvízdalo a dech se mi stále, ač jsem myslela, že už to není možné, zrychloval.
Něco mi ale stále unikalo, před čím jsem to vlastně utíkala? Chtěla jsem pohnout hlavou, ale najednou to nešlo. Hnána hrozivým strachem, skákala jsem přes výmoly a kameny. Tváře mých pronásledovatelů však stále zůstávaly skryty. Náhle, jako by se snad můj úhel pohledu změnil. Ohlédla jsem se za nepatrným zašustěním listí. Konečně jsem zahlédla pronásledovatele. Dva muži, jedna žena. Něco mi na nich ale nesedělo. Vypadali prostě…jinak. Nebyli tak vysocí jako normální lidé, odhadovala bych, že všichni mohli měřit něco kolem sto šedesáti centimetrů. Nijak jim to však neubíralo na obratnosti. Spíš naopak. Byli rychlí, tak rychlí, až jsem se divila, že mě ještě nedostihli. Z vlasů jim vystupovaly špičaté uši. Kočičí uši, uvědomila jsem si náhle. Ale tím výčet zvláštností a anomálií nekončil. Měli také zvláštní oči. Byly oranžové, žluté i zelené zároveň. Ve všudypřítomné tmě, která panovala kolem svítily. A pod podivnými černými uniformami se jim střídavě objevoval a mizel chlupatý ocas. Všichni tři jím rozrušeně mrskali.
Víc jsem vidět nepotřebovala. Moje tenisky zběsile pleskaly o zem. Snažila jsem se nevnímat řezavou bolest, která mi pulzovala v nohou. Zatnula jsem zuby a vyběhla na menší kopec, na jehož vrchu tryskal vodopád. Ty zvláštní zrůdy se držely snad jen pár metrů za mnou. "Uteč! Uteč!" opakovala jsem si v duchu, ač jsem neviděla žádné východisko. Postupně se ze mě vytrácela naděje, přestávala jsem doufat. Vlastní mozek mě přestal poslouchat a bez mé asistence vydal příkaz. Začala jsem křičet: "Nespi, Neespííí!"
Tři zrůdy se na chvíli zastavily. Snad milosrdně konstatovaly, že je několik dalších minut mého ubohého života nezabije. Nevěděla jsem, jestli mě neklame zrak, ale zdálo se, jakoby se usmívaly. Ne, mile, ale vypočítavě. Stále mě však pozorovaly a cenily svoje bílé tesáky.
Znenadání se ozval podivný zvuk. Jako když pustíte pytel brambor, na tvrdou zem. Za jedním z kamenů se objevila černá kštice, kterou vzápětí následovalo celé tělo. Užasle jsem zírala před sebe. "Nespi.."
Vypadal vážně, ale přesto se při zvuku vlastního jména mírně pousmál. Už jsem se neohlížela na pronásledovatele, kteří mi skoro dýchali na krk. Svět se na okamžik zastavil a byla jsem tu jen já a on. Možná, že tohle byl konec, ale pokud jsem měla skončit s Nespim, přestávalo mi to vadit. Něco mokrého se mi odrazilo od rtu. Zamrkala jsem. Proti své vůli, mi do očí stouply slzy. Nespi nezaváhal a vrhnul se mi kolem krku. "Mám tě ráda Nespi." Zašeptala jsem. "Taky tě mám rád, Neriah." Odpověděl tiše.
Zavřela jsem oči. Chvíle, která mi umožnila nahlédnout do minulosti vypršela. Ten zvláštní svět se rozmazal. Mé osmileté já i ten zvláštní chlapec se roztočili ve víru neuspořádaných vzpomínek. Čekala jsem už jen tmu a konec, přesto mi ale byl dovolen poslední pohled. Malá Neriah se od mladíka náhle odtrhla a skočila do vodopádu..
Pak jsem se probudila. Otevřela jsem své dvoubarevné oči a zalapala po dechu. Na rtech mě pálila jen jediná otázka: "Proč jsem nezůstala? Proč jsem skočila?"

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 crayon. | Web | 14. září 2010 v 20:33 | Reagovat

Skvělé!

2 Sel | 14. září 2010 v 21:36 | Reagovat

škoda že to nieje komix ale aj poviedka je dobrá :-)

3 Domča | Web | 14. září 2010 v 21:41 | Reagovat

dobrýý =)

4 Little.Alien | Web | 15. září 2010 v 9:27 | Reagovat

Moc pekne je to napísané =) ľutujem Neriah =(

5 E V A | Web | 15. září 2010 v 13:29 | Reagovat

Dokonalý! :)

6 RonnInka♥ | Web | 15. září 2010 v 15:04 | Reagovat

nádhernééé :)
1****************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************** :-)

7 Týnuška Sweet.life♥ | E-mail | Web | 15. září 2010 v 17:15 | Reagovat

Nádherné popsánu. Nemám slov kam se na tebe hrabu :D

8 Issie-only one original ! | Web | 15. září 2010 v 19:24 | Reagovat

Super !

9 Lowiska | Web | 15. září 2010 v 22:55 | Reagovat

Pravda, prolog se většinou píše, než se zveřejní cokoliv dalšího z děje příběhu či komixu :-D Ale nevadíí :-P
Nádherně napsáno! Zhltla jsem to 8-)

10 Pejsaneb | Web | 16. září 2010 v 16:36 | Reagovat

Úžasné :)

11 anicka625 | Web | 17. září 2010 v 15:09 | Reagovat

Skvělé! Škoda že to není jako komiks ale i tak je to nádhera :)

12 Ann~e | Web | 22. září 2010 v 16:30 | Reagovat

Ach. Dokonalé. Co jiného se dá k B říci?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama