Říjen 2010

Provokující stíny 1

30. října 2010 v 16:37 | TerXi* |  Povídky..
lowisek-terisek.blog.cz

Svíčka první

Říkali mi Sluníčko. Není zrovna těžké uhodnout proč. Byla jsem malá, veselá, roztomilá.. a patřil mi prý také jeden z nejkouzelnějších úsměvů vůbec.
Rodiče často popíjeli kávu. A na balkóně se vysmívali všemožným podobám bytí. Filosofovali jen tak ze setrvačnosti. Matka s hlavou smíchem zvrácenou dozadu a otec s jasně se rýsujícími vějířky vrásek kolem očí. Tehdy se ještě milovali. A také byli schopni obětovat všechno pro mě. Jo, vyrostla jsem v sobce přežíraného rodičovskou láskou. Všichni ostatní to brzy odhalili, jen oni dva to nechtěli vidět. Na nosech měli naražené odporně růžové brýle. Tak jsem dál chodila po světě. Ironický úsměv, blýskavá očka a ty nejčernější úmysly schované pro všechny vrstevníky.

Provokující stíny

29. října 2010 v 12:47 | TerXi* |  Povídky..
lowisek-terisek.blog.cz
TerXi*...
...nemá co dělat, nudí se, píše
...proto se rozhodla pro jakousi povídku, kterou nazvala "Provokující stíny"
...jedná se o výplod znuděné mysli, ve kterém autor prezentuje své oblíbené kecy
...autor si vyhrazuje právo vydávat povídku jak se mu bude chtít, kdy se mu bude chtít a také okázale ignorovat komentáře, že to všichni nepochopili- nejedná se o věci, které by se daly nějak dobře chápat, přesto si však myslím, že nějaký příběh to mít bude(možná..)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Úvod

Pálím vonné svíčky. Za každou se skrývá část mého života. Jakmile dohoří, veškerá bolest odezní a kouzlo toho příběhu zmizí. Jen jeden háček v tom je. Po těch několik minut co svíčka hoří nejsem sama sebou. Po těch několik minut jsem mimo a dělám podivné věci. Po těch několik minut je v mém těle někdo jiný. Bojíš se číst dál? Není to zrovna nejčistší byznys. Však já ani neříkala, že budu hrát fér. Jsem jen unavená a shrbená pod tíhou bytí. Ber nebo nech být. Je to moje pohádka…i když nekončí zrovna šťastně.
S krabičkou zápalek v ruce a s jasným úmyslem vyrytým kdesi v mozku. Všechno je nachystané. Nejsem praštěná, pouze toužím po vykoupení. Po troše štěstí..
Něco jsem provedla sama, zbytek udělali jiní. Moje blbost. Nesnaž se to popřít. Na okna podkrovního pokojíku se lepí stíny. Čas pokročil. Dnes ale nebudu svítit. Rodiče odjeli, jsem v tom sama. Chceš jít dál? Nepustím tě. Dnes už nezaberu na tvoje psí oči. Zaplať nebo si mrzni venku. Takhle to tu funguje. A nesměj se, já nepíšu fejetony.
Tak nějak jsme se zdrželi. Hodiny odbíjejí půl desátou. Rozhoduj se rychle, nedávám druhé šance…

Realistická

27. října 2010 v 19:45 | TerXi* |  →Moje kecy
lowisek-terisek.blog.cz

Z desíti výstřelů jsem zasáhla devětkrát. Třásly se mi ruce. Tvoje oči zpívaly falešný ukolébavky a celý to místo odporně smrdělo kadidlem. Co jsem měla dělat? Rozběhnout se a skočit?
Nakonec to stejně zbylo tobě. Spadli jsme oba.

Slunko svítilo jen z mé naivity. Tys koukal na mě a já na tebe. Ne, vážně nemám chuť. S úšklebkem jako obvykle. A na větvích stromů se třepetaly rezavý plechovky. Beztak jsem čekala víc. Plán selhal. Nebo ne, pouze nevyšel. Nic nebývá stoprocentní. Já jen chtěla být tou světlou vyjímkou. Tou, která to změní a zachrání svět. Fanfáry a slavobrány a ještě ufotalíř, kterej mi domů přiveze soukromej Sojuz. Pitomá fantazie..

Toto je moje doznání. Nic z toho neuslyšíš. Já půjdu jinam a ty taky. Já budu psát a ty se radovat. Jsem mimo. Mimo to všechno a zvlášť mimo tebe.
Víš, že už ti ujel vlak. Všechno to bylo tak rozmazaný. A ti, který jsi zradil teď zradí tebe. Cukr a káva. A zarezlý střepy. Patří ti to...

Hola hej!
Lezu z hrobu. Mastné vlasy zčesané do čela, zamazaná od hlíny.
I když ne tak úplně. PC je pořád na opravě. Jen jsme chtěla zase něco napsat, ať nevypadám nevděčně. Jinak mám k počítači připojený dvě klávesnice, můžete si vybrat z které vám mám psát :D. No ne, to bylo od věci.
Teď abych se vyjádřila k odchodu Baru: Je to tvoje rozhodnutí, ale i tak si myslím, že i když spolu už nebudeme pracovat tak si k sobě nějakou tu cestu najdeme :). Ráda se zase někdy ozvu a můžeme se pobavit. Škoda, že odcházíš, ale přece tě tu nebudu držet. Hodně štěstí na o-i-m. :)) Sem tam třeba zajdu pokritizovat nějaké články :P :D :)

Byly to krásné časy..mějte se pěkně.

24. října 2010 v 23:04 | ~Baru |  →Moje kecy
lowisek-terisek.blog.cz
  Milí návštěvníci L-T.
Na úvod by jsem ráda řekla,že tohle bylo jedno z mých nejtěžších rozhodnutí,co jsem kdy udělala. Rozmýšlela jsem to už asi 3 týdny a dospěla jsem k tomu,že to dál nemá cenu.

The Sims 2 hraju pořád..dnes,včera..fakt pořád. Ale své vlastní hry. Ani na sekundu mě nenapadlo něco nafotit. Ne,absolutně ne.

Hrozně děkuji Terce,která mě tu i přes mé výkyvy nálad nechala pracovat podle mě dlouhou dobu. Jsi hrozně prima slečna a já doufám,že neztratíme kontakt. ICQ,Facebook,kdykoli se ozvi,budu ráda :)

Bylo to nádherný období.Byla čest zanechat tu svou stopu. Jenže já už nejsem závislá na focení komixů. Už ne. Jen si tak hraju a představuju si,jaké by to bylo..kdyby to byla pravda. Udělám si svou postavu a toho božího ♥ :D .. (pardón,nechala jsem se unést)

Jednou jsem četla,že s blogem skončí jednou každý. Moc jsem tomu nevěřila. Že by mě komixy omrzely. A teď se to stalo. Asi jsem vyrostla,či tak.

Přeji L-T ať se má skvěle a ať ještě dlouho vydrží.


Ale s blogem.cz nekončím úplně. Nechávám si svůj osobní blog,kde mám deníček,fotky a takové ty dívčí haraburdí.

Myslím,že by to mohlo být vše. Je to zvlášní,že tu už nikdy nic nenapíšu a je mi to i líto,ale prostě už to dál takhle nešlo.

Mějte se nádherně a užívejte si života.

Naposled Vaše Baru.

(Au,trhá mi to srdce)

Na příjmu

23. října 2010 v 16:51 | TerXi* |  →Moje kecy
lowisek-terisek.blog.cz
Zase jsem vyhrála. Hloupý pohledy a průhledný postranní úmysly. Jak ti bylo bez vlastních nohsledů?
Krčil ses přede mnou a nervózně jsi ses vrtěl. Zase jsem se měla smát. Projít jen tak kolem, naprosto zrušená nepatřičným smíchem. Víš, že na to nemám. Neměl ses proč bát.

I tak vím, že jsem pro tebe nic neznamenala. Byla jsem malá kravka, která se chovala jinak než ostatní. Nic víc. Využil jsi mě a když tě to přestalo bavit našel sis jinou. A to že jsi mi psával..mělo to nějakej smysl? Ne, nechci ho hledat. Chtěla bych aby to bylo jako dřív. Uměla bych si to vymyslet a vysnít. Jenže nemůžu. Už to pochop...

Ciao!
Ne, ještě se nic nepohnulo. Jsem tady nahoře, mžourám do toho sto let starýho monitoru a mlátím zase jednou do klávesnice s funkčním mezerníkem...
Už mi to ale nevadí. Jasně, do sims bych se ráda podívala, ráda bych vám sem šoupla nové TI a nafotila i ostatní komixy..ale už to nějak ustoupilo dozadu. Tak nějak jsem se smířila s tím, že teď nemůžu. Poslouchám pomalý písničky, oddávám se nostalgii, přemýšlím a píšu. Možná vám sem něco dám, možná to budou i Blíženci..

Jinak dnes jedem s kompem na opravu. Do týdne bych možná mohla být zpátky..možná

Opět, znovu, zase..

16. října 2010 v 16:48 | TerXi* |  →Moje kecy

A zase je to v háji!
Zuřím, řvu. Proč zase? Proč, proč, proč?!
Otázky rozhlodávají zdi a útočí na všechno kolem.
Zase je tu tma. Tma, která se do nás vkradla.
Mám jen jednu odpověď.
Je to zabitý!
Počítač se zbláznil..

Zase! Ano, zase se mi pokazil počítač. Opět sídlím nahoře bez sims a bez Photoshopu. Fotky do TI tu nemám nahrané, jen tu co se vyskytla u předchozího článku. Bože, proč zase... Nevím co s tím provedu a nevím kdy pojedeme k opraváři.
Přešla mě chuť. Promiňte, asi nebudu příliš aktivní.
Zase se objeví maximálně nějaké to hlášení...jinak mě nic nenapadá :(


Nad kopcem visí stín

12. října 2010 v 15:14 | TerXi* |  →Moje kecy
4
Ráno bylo dlouhé. Vtáhlo nás do tmavých zákoutí chmurných myšlenek.
Na jedinej nádech. Za oponou jsi býval hrdina. Teď už ne. Přiznej si to. Seš bídnej červ, se vším co k tomu patří. S nádechem diktátorství, vedeš si tu svou společnost a já jak šedá myš postávám kolem. Piju krev představeným, však tobě a těm tvým nedávám nic. Jsem jak zlatá ryba, utopená v lihu. Tak jsi mě chtěl, nebo ne?
Ožralá, pošpiněná a s lahví v ruce. S jednou botou rozbitou a druhou kdesi v háji, někde v bráně do druhý dimenze. Skáču po náměstí a ječím na celej svět. Za co? A proč?
A ty se směješ. Svíjíš se v křečích a mlátíš hlavou do stolu. Jen chcípni, víš že bych zemřela s tebou.

Odpoledne nás donutilo k radosti. Slunko se smálo. Odešel jsi brzy.
Šla jsem taky. Vztek schovávajíc za bezvýraznou tvář. Šla jsem a kopala do kamínků. Byly to tvé hlavy. Stovky tvých hlav na zaprášené silnici.
Když jsme opět dospěli na křižovatku a protli své cesty, už jsi nebyl diktátorem. Ani stopa po hrdosti. Pouhé dítě utíkající před osudem. Měla jsem se smát. Měla jsem ti předvést jaké to je. 
Uhnul jsi mi pohledem. S dvěma přívrženci po boku. To setkání v nás zanechalo stopy. Zbabělče!
A já se usmívala. Šťastná z toho dne. Teď jsem totiž byla vítězem já.
Ach, jaká šedá myš? Jakápak stydlivka?...

Fotila jsem. Opravdu :). Fotka nahoře je toho důkazem. Teď už jen psát. Uvidíme jak to zvládnu. (Vzhledem k tomu, že mám zákaz na pc- jako vždy do 18:00). Ještě se musím učit do němčiny, píšeme opakovací test. Brrr. Příliš se na to necítím. Také mě štve jak to tu zanedbávám, ale tak nějak se mi nedostává dostatečného zapálení, abych nemusela zůstávat jen u slov.
Snad to zvládnu alespoň nějak postupně napsat. Však uvidíte. Snad jsem vás alespoň potěšila fotkou(popřípadě textem). :)

Druhá identia

10. října 2010 v 11:16 | TerXi* |  →Moje kecy
lowisek-terisek.blog.cz

To bejvaly časy, když jsme lidi posílali do háje jediným fakáčem, aniž by kdokoliv z nás věděl, co to gesto znamená. Dělali to všichni. Tak proč se snažit bejt černou ovcí. Proč vystupovat z řady?

Vlastně jsem chtěla jen něco podotknout. Píchat špendlíkovou hlavičkou do vosího hnízda se nevyplácí. Nečekala bych tolik temperamentu, tryskajícího z otevřený rány. Já nechtěla silácký řeči. Já chtěla jen tvůj úsměv, oheň tvejch myšlenek a nádech tepla a spokojenosti. I když to bylo beztak falešný.

Život je hořký. Napřed si s tebou hraje a pak tě skope do malýho kosočtverce. S čárečkou uprostřed. Starej se sám.
Jak malá děvka s perleťovým úsměvem. Její srdce se třepetá zazděné v žule. A v krajkové ručce svírá nůž. Všechno bylo hezké. Tehdy, kdysi, dávno...

Ahoj!
Já vím, nestíhám. Dnes se pokusím o nějaký komix, ale vlastně nevím jak to dopadne. Včera jsme byli pomalu celý den na oslavě sedmdesátin(://). Docela mi to stačilo a dnes opět přichází čas se učit. Pokusím se taky odeslat výhry za bublinu.
Pokud něco zvládnu, určitě se ozvu...
Jinak ty moje texty psané kurzívou nemusíte vůbec řešit, ani se je snažit pochopit. Mám za to, že byste to nezvládli ani kdybyste se hodně snažili. Jsou to věci vytržené z mého života, pocity a myšlenky vměstnané do krátkého článku. I pro mě je někdy dost těžké se v tom vrtat :)

Jízda na šicím stroji

5. října 2010 v 15:15 | TerXi* |  →Moje kecy

Seděla jsem na zadku a cpala se tím, co dnes prohlásili za školní oběd. Dvě hromádky rýže a anorektický kuře. Celý to bylo zoufalý a marný. Jak rozbitý záchody a petice za voňavej toaleťák. Normálně by mě to nebralo. Dnes ale nebylo nic normální.
Po sto let starejch oknech se plazily stíny. Zoufale jsem toužila po objetí a troše důvěry.
S hloupým výrazem a debilní nálepkou na čele jsem se zahleděla ven. Za školními hranicemi vládnul klid. Ne jako uvnitř. Tam jsem vymýšlela ty svý bláboly, kecy o svobodě, lásce a spokojenosti. Chtělo se mi z toho zvracet. Potupeně jsem se hrnula za vůní vlastní lajny heroinu a někdo hodně škodolibý mi přitom zvedal koutky úst k úsměvu. Já s ním ale chtěla bojovat, kruci!
Proč nikdy žádný výmysl nezbyl na mě? Proč jsem se vždy dusila realitou?
Realita jak náhrdelník z ostnatýho drátu. Ničila mě i když v tom jela se mnou.
Nebe mi oplácelo uřvaným deštěm a nadrženou tmou. Jo, ten nahoře to vystihl přesně...

Díval ses na mě skrz špinavou sklinku, kterou naposledy umývali někdy za první republiky. Zase jsem to nechápala. Blbej vtip. Co na tom, že je moje hlava barevná.
Zvedl ses a došel si pro přídavek. Jak prase ke korytu. Jen ten rypák ti chyběl. Chtělo se mi jen chcípnout a zůstat navždy neuklizená pod stolem. Jak rozbitá hračka, jak nenatažená panenka, které došla páska a rázem se přestala hýbat.
Na to jsem však neměla. Bylo mi to jasný. Radši se nepokoušet. Scénu jsem opustila zadním východem. Bez potlesku a bez vypískání. Nikdo si mě nevšiml, nikdo mě neviděl. Snad jen.. Ohlédla jsem se na tebe. Ta náhražka obědu, žalostně ječící do okolí, ti nejspíš chutnala. Celý to byla jedna velká chyba... Teď už to vím.

Toť vše. Nic lepšího mě nenapadlo.
Snad jen by se hodilo říct, že už neplavu někde mezi zoufalstvím a beznadějí. Dnes je mi kupodivu docela dobře (jó, dnes jsem totiž získala celé tři jedničky a zvlášť to, že jedna je matiky-a jistě víte jak jsem na tom já s matikou-mě vážně potěšilo). Nějak ale nemám chuť přidávat nic jiného než tyhlety pochybné kecy. Na komix se přes týden bohužel nezmůžu. Sotva zapnu sims, musím ho zase vypnout. Tak se zatím mějte, opouštím jeviště.. :)

23.díl°° "Doznání"

3. října 2010 v 17:35 | TerXi* |  Transparent Immortality
Hurá! Konečně jsem dokončila své (vele)dílo. Tento díl má docela zvláštní historii. Napsala jsem ho totiž v kouplně, ale to jen tak na okraj. A ještě jen tak mezi námi- ty fialové šmouhy co má Courtney pod očima, to mají být kruhy..pod očima.. :D

Bublina

3. října 2010 v 11:45 | TerXi* |  →Doplň text
lowisek-terisek.blog.cz
Ahoj!
Po dlouhé době je tu zase nějaká soutěž. Chtěla jsem vybrat nějaký sims obrázek, ale tato fotka(naší třídy, mimochodem) mě zaujala víc. Bubliny jsem naznačila u pěti lidí, nemusíte však vymýšlet ke každému. Výhry a zbytek v celém článku↓↓

[14.díl]- Pokus o útěk

3. října 2010 v 11:30 | TerXi* |  →Neverending Dream
Mno tak jsme si dala ještě horkou vanu :D, aby mi změkl mozek- to se pak hned líp píše

"Nafouklé" vlasy od peggy

3. října 2010 v 11:12 | TerXi* |  Ženské vlasy
lowisek-terisek.blog.cz


Zd.: peggyzone

Myslím, že docela ujdou..ale tak mezi námi, peggy dělala i lepší :)

Na cestě k počátku

1. října 2010 v 21:05 | TerXi* |  →Moje kecy
lowisek-terisek.blog.cz


Stokrát děkuji,
za ty plané sliby.
Stokrát děkuji,
za řádky bez jediné chyby.
Stokrát prosím,
za probenděnou noc
a za sladké volání o
nejistou pomoc.

Kam zmizely ty řádky?
Kdo sebral mi jediné památky?

Sama, v doupěti vlastního bytí,
chytá teď myšlenky,
do perleťových sítí.

Kam se odvolat?
O koho stát?
Však ví, že už není kdo by ji měl rád.

A tak všechno zmizelo,
zůstal jen sen.
Užij si, panenko, poctivý den...

Cha! Opět jsem zajistila výhru. Nádhera!
Každej den sem natřepaná a natěšená, ale pak stejně ze všeho sejde. A právě dnes jsem opět něco parádně pohřbila. Vážně už nevím co mám dělat. Víte, mně omluvy nikdy nešly a už vážně nevím jestli je to na místě nebo ne. No, ale nemám tu žádnej deníček takže tu nebudu rozebírat žádný svoje pocity a tak dále a tak dále. Jen.. abych objasnila význam té básničky. Jo, je to přesně o tom jak se cítím. Takže někde v háji, poušti, mizerné prérii...

ALE! co je tu pro vás (ano, tady hledejte smysl článku) je, že mám dofocené TI 23.díl. Nedaří se mi, fotek mám hrozně moc..teď ještě vybrat ty správné. Mějte se. Nejpozději v neděli (pokud mi do toho něco nevleze) bych vám to mohla naservírovat (jako obvykle na zlatém podnose, okořeněné čilipapričkami a s bílým vínem)...

A teď něco z toho, co mě napadá:
Jako malej fakan. Jako malej fakan hnala jsem se za světlem a nevnímala tu tmu kolem. Jako malej fakan chtěla jsem co jsem nemohla mít. Tak to skonči. Odstřihni stužku na precizně zabaleným dárku. Vím, že na to máš. Nechci se koukat jak se šklebíš. Jo, ten tvůj škleb mě pronásleduje ve snech aniž bych o to stála. Tak to udělej. Hloupý šmiknutí- co se ti stane?! Pořád něco chceš. Jak starej páprda s doutníkem a včerejšíma novinama. Netušila jsem že mě k tomu doženeš. Celý je to k uzoufání, to se taky ordinuje po kapkách..

(básnička je mé tvorby jako ty předchozí :))

Jsem teď nepoužitelná..

1. října 2010 v 19:34 | ~Baru |  →Moje kecy
lowisek-terisek.blog.cz
Hai stars ;)

Určitě někoho z Vás již napadlo "Kde zase líta ta tzv. Baru?".
Kde jsem? No,lítám po venku,po škole :D:D,jsem na netu.
Ale na blog ani nepomyslim.
Totálně nemám chuť na něem pracovat,dokonce ani na svůj osobní (a to je co říct) nic nepřidávám.
Kdyby jsem se měla rozhodnout,všechno zrušim a pádím z blogového světa.
Ale já na to nemám sílu. Vim,že když blog o Sims zrušim,bude mi to chybět.
Zase to přijde..nápad,chtíč fotit komix. Proto nemám odvahu.
Takže,kdyby Vám a hlavně TerXi nevadilo,dala by jsem si pauzu (jinak to nejde,já se nutit nemůžu..). Jestli mi to neni trapný? JE a ani nevíte jak. Ale prostě jinak to nejde.
Nechci odejít,protože zase přijde ta chuť na focení v Sims.

TerXi,velká omluva Tobě.
Jsem poslední dobou fakt na nic,ale prosím pochop,že když se nutim do čehokoliv,tak je to stejně na jedno velký hnědý..nebudu tu sprostá jako v realitě :D

Kdyby jsi tu už nechtěla někoho,kdo je tu poslední dobu na prd,tak to pochopim,to se neboj :)
Mějte se zatím pěkně,počítám s tím že maximálně po dvou týdnech se ozvu,možná tu něco hodím dřív,když přijde ta hledaná chuť :)

P.S. Pěkný říjen a podzim!:)
Barů