3. října 2010 v 11:30 | TerXi*
|
Mno tak jsme si dala ještě horkou vanu :D, aby mi změkl mozek- to se pak hned líp píše
Žena se zastavila a rozhlédla se po okolí. Vivi ji v duchu prosila ať si toho nevšímá, ať jde dál. Ale nestalo se. Žena se najednou ohnula a zabořila hlavu do křoví ve kterém se Vivi dosud úspěšně skrývala.
Tohle je konec! pomyslela si Vivi a odvážila se vykouknout zpoza keře
Myšlenky měla zmatené a nevěděla nad čím dumat dřív. Co se stane až mě najde? Co mi udělá? Půjdu ještě někdy nakupovat? Mlčky vzpomínala na všechno dobré ve svém životě a začala snít, i když říkala že snění je jen pro ubožáky kteří nemají dost síly na to, aby své sny uskutečnili. Teď i když si to nechtěla připustit ,ona, slavná Vivien Stentfordová byla jedním z podle její definice ubožáků. Bylo to směšné. Postupně přicházela o všechno v co věřila, hroutil se jí její dosavadní nekonečný sen. A tentokrát přestala vzdorovat, nechala se unášet osudem.
Nikdy nechtěla uvěřit, že nic netrvá věčně. Vždy věřila, že ona patří k těm silným, k těm kdo si své sny vybudují.
Hlasité praskání větviček ji vytrhlo z tranzu. Žena jejíž ostře červené vlasy se bily s inkoustovou barvou oblohy se rychleji než by Vivi očekávala dostávala k cíli.
Ve Vivi se vzedmula vlna odporu. Našla víru v její nekonečný sen a proto se rychle vzpamatovala. Už se nemínila krčit v koutku a čekat až se k ní žena dostane. Ne, byl čas vzít otěže osudu do vlastních rukou. Vivi na nic nečekala a začala se prodírat křovím, směrem k vytouženému východu. Větvičky pod ní nepříjemně praskaly a hrozily jí odhalením. Nevzdala se. Skrčená do co nejmenší podoby se doplazila až ke konci keře. Nadechla se studeného vzduchu a dodala si odvahy.
Se srdcem až v krku lezla po všech čtyřech do bezpečí. Žena už byla v půli cesty k jejímu dřívějšímu stanovišti. Obličej měla zkřivený zlostí a něco mumlala. Vivi zachytila jen pár slov: Vivien....mrcha....rituál...svinstvo....hloupost
Se srdcem až v krku se Vivi tiše plížila od hrobu ke hrobu. Poočku stále kontrolovala supějící ženu, kterou si dobře pamatovala. Bála se i domyslet, co by se stalo kdyby ji teď spatřila.
Po čtyřech se Vivi dostala až ke starému seschlému stromu. Právě tady se žena původně skrývala. Opřela se o chladnou kůru, které se dřívě tak štítila a s úlevou si oddechla. Její vyčerpané tělo se zmítalo pod vlivem adrenalinu, ale Vivi si potřebovala dát pauzu. Zavřela oči a snažila se zhluboka dýchat. Potřebovala si pročistit hlavu a urovnat myšlenky.
Najednou neprostupnou tmu prořízl ostrý výkřik: SAKRA! KDE JSI?! KDE SE SKRÝVÁŠ?!
Vivi se rázem roztřásla ještě víc a vzdala teorii o hlubokém dýchaní a uklidňování.
Usoudila, že musí jednat. Z očí se jí znovu spustily potoky slz a na chvíli ji oslepily. Trochu chatrně se vytáhla na nohy a opatrně se sunula ke vstupní bráně. Pokud neuniknu tady, tak už nikde! pomyslela si a zajímalo ji co by se stalo, kdyby zůstala schovaná v keři. O tom mohla jenom spekulovat.
Přitiskla se k ledové zídce ohraničující hřbitov a rozhodla se znovu zkontrolovat ženin pokrok. Rozpačitě se zadívala ke křoví. Žena zmizela. Vivi se začala zmateně rozhlížet po celém hřbitově. Po ženě nebylo nikde ani stopy....
DISKUZE:
Kam zmizela žena?
Byla skutečná nebo to byla jen Viviina představa?
Prosím, komenty! :)
~ nevím, nevím
~ byla skutečná, řekla bych.