1. října 2010 v 21:05 | TerXi*
|
Stokrát děkuji,
za ty plané sliby.
Stokrát děkuji,
za řádky bez jediné chyby.
Stokrát prosím,
za probenděnou noc
a za sladké volání o
nejistou pomoc.
Kam zmizely ty řádky?
Kdo sebral mi jediné památky?
Sama, v doupěti vlastního bytí,
chytá teď myšlenky,
do perleťových sítí.
Kam se odvolat?
O koho stát?
Však ví, že už není kdo by ji měl rád.
A tak všechno zmizelo,
zůstal jen sen.
Užij si, panenko, poctivý den...
Cha! Opět jsem zajistila výhru. Nádhera!
Každej den sem natřepaná a natěšená, ale pak stejně ze všeho sejde. A právě dnes jsem opět něco parádně pohřbila. Vážně už nevím co mám dělat. Víte, mně omluvy nikdy nešly a už vážně nevím jestli je to na místě nebo ne. No, ale nemám tu žádnej deníček takže tu nebudu rozebírat žádný svoje pocity a tak dále a tak dále. Jen.. abych objasnila význam té básničky. Jo, je to přesně o tom jak se cítím. Takže někde v háji, poušti, mizerné prérii...
ALE! co je tu pro vás (ano, tady hledejte smysl článku) je, že mám dofocené TI 23.díl. Nedaří se mi, fotek mám hrozně moc..teď ještě vybrat ty správné. Mějte se. Nejpozději v neděli (pokud mi do toho něco nevleze) bych vám to mohla naservírovat (jako obvykle na zlatém podnose, okořeněné čilipapričkami a s bílým vínem)...
A teď něco z toho, co mě napadá:
Jako malej fakan. Jako malej fakan hnala jsem se za světlem a nevnímala tu tmu kolem. Jako malej fakan chtěla jsem co jsem nemohla mít. Tak to skonči. Odstřihni stužku na precizně zabaleným dárku. Vím, že na to máš. Nechci se koukat jak se šklebíš. Jo, ten tvůj škleb mě pronásleduje ve snech aniž bych o to stála. Tak to udělej. Hloupý šmiknutí- co se ti stane?! Pořád něco chceš. Jak starej páprda s doutníkem a včerejšíma novinama. Netušila jsem že mě k tomu doženeš. Celý je to k uzoufání, to se taky ordinuje po kapkách..
(básnička je mé tvorby jako ty předchozí :))
krásná básnička a všelijak dost dobrý text. Na TI se těším, kdo by se netěšil:)