
Ráno bylo dlouhé. Vtáhlo nás do tmavých zákoutí chmurných myšlenek.
Na jedinej nádech. Za oponou jsi býval hrdina. Teď už ne. Přiznej si to. Seš bídnej červ, se vším co k tomu patří. S nádechem diktátorství, vedeš si tu svou společnost a já jak šedá myš postávám kolem. Piju krev představeným, však tobě a těm tvým nedávám nic. Jsem jak zlatá ryba, utopená v lihu. Tak jsi mě chtěl, nebo ne?
Ožralá, pošpiněná a s lahví v ruce. S jednou botou rozbitou a druhou kdesi v háji, někde v bráně do druhý dimenze. Skáču po náměstí a ječím na celej svět. Za co? A proč?
A ty se směješ. Svíjíš se v křečích a mlátíš hlavou do stolu. Jen chcípni, víš že bych zemřela s tebou.
Odpoledne nás donutilo k radosti. Slunko se smálo. Odešel jsi brzy.
Šla jsem taky. Vztek schovávajíc za bezvýraznou tvář. Šla jsem a kopala do kamínků. Byly to tvé hlavy. Stovky tvých hlav na zaprášené silnici.
Když jsme opět dospěli na křižovatku a protli své cesty, už jsi nebyl diktátorem. Ani stopa po hrdosti. Pouhé dítě utíkající před osudem. Měla jsem se smát. Měla jsem ti předvést jaké to je.
Uhnul jsi mi pohledem. S dvěma přívrženci po boku. To setkání v nás zanechalo stopy. Zbabělče!
A já se usmívala. Šťastná z toho dne. Teď jsem totiž byla vítězem já.
Ach, jaká šedá myš? Jakápak stydlivka?...
Fotila jsem. Opravdu :). Fotka nahoře je toho důkazem. Teď už jen psát. Uvidíme jak to zvládnu. (Vzhledem k tomu, že mám zákaz na pc- jako vždy do 18:00). Ještě se musím učit do němčiny, píšeme opakovací test. Brrr. Příliš se na to necítím. Také mě štve jak to tu zanedbávám, ale tak nějak se mi nedostává dostatečného zapálení, abych nemusela zůstávat jen u slov.
Snad to zvládnu alespoň nějak postupně napsat. Však uvidíte. Snad jsem vás alespoň potěšila fotkou(popřípadě textem). :)








no jo. a drzim palce na nemcinu