zlomový dílek :D, konečně se dozvíte kdo je pozorovatelka
otřepaná písnička :D, ale myslím že se to k tomu hodí
Přitiskla se k ledové zídce ohraničující hřbitov a rozhodla se znovu zkontrolovat ženin pokrok. Rozpačitě se zadívala ke křoví. Žena zmizela. Vivi se začala zmateně rozhlížet po celém hřbitově. Po ženě nebylo nikde ani stopy....
Nejsem přece blázen! Snad jsem si ji nevymyslela. přemýšlela mlčky Vivi a nemohla se zbavit jistého něpříjemného pocitu- byla si stoprocentně jistá že ji někdo sleduje, i když... Nebyl to jen stihomam?
Vivi se dezorientovaně otočila a znovu se rozhlédla po hřbitově. Když najednou ji zezadu popadla čísi ledově studená ruka. Vivi úlekem ztuhla a nezmohla se na jediné slovo. Byla si jistá že tohle je ten konec. I když si to vždycky představovala jinak. Nádherné růžové závěsy, všudypřítomný průvan, červené a růžové růže, dojemná hudba a její nachově červená rakev pomalu zajíždějící do pece. Měla být spálenená navždy a ne hnít někde tady.
Hledáš snad mě? ozval se tiše, známý ženský chraplák
Vivi si tělo objala roztřeseními pažemi a ačkoli nepochybovala o totožnosti nově příchozí, vzhlédla a podívala se černě oděné postavě do očí. Žena ji s mírným úšklebkem na rtech pozorovala. Modré oči se sřetly se šedými. A i když Vivi nebyla žádný svatoušek z jejích jasných očí čišela naděje, intelegence, přirozený půvab a veliká vnitřní síla, naproti tomu šedé oči byly ztělesněním beznaděje, zlomyslnosti a přesto spalujícího mrtvého ohně.
Vivi se otřásla a sklopila oči k zemi. Pokusila se promluvit ale z otevřených rtů neuniklo jediné slovo. Vy..v-vy.. vykoktala nakonec
Žena si založila ruku v bok a pak promluvila: Už jistě víš, že nejsem normální..
na chvíli se odmlčela a pak ukázala na nachové jizvy, kterýma byla její smrtelně bledá pokožka doslova posetá , nejspíš ti už taky došlo, že nejsem žádná hloupá husa na praxi..
Jakmile se takhle otevřeně přiznala, Vivi sebou prudce trhla a zalapala po dechu.
Pozorovala jsem tě dlouho a ty sis přitom myslela že tu nikdo nemí, že o tomto rozkošném místečku víš jen ty. Jak neprofesionální.
Říkat o tomto hřbitově, že je rozkošný bylo jako koupit si ošklivého buldoga a říkat mu Pusinka. pomyslela si Vivi a potom znovu zalapala po dechu, ta slova...znala je, ta žena byla
Faktor X. Pozoruhodná osoba nemyslíš? prohodila tajemná žena jakoby se s Vivi bavila o ztraceném pomeranči
Vy. Zase vy. zachroptěla Vivi a teprve teď jí začal docházet význam jejích slov, hlava jí znovu třeštila jak se její nebohý mozek snažil vyrovnat s tou spoustou nových informací
Pálí ti to víc než jsem doufala.. šeptla žena a odmlčela se
Kdo jste? zeptala se Vivi vyčerpaně a stále na (ne)praktikantku upírala oči
Jsem víc než ty a zároveň méně. Jsem voda a zároveň led. I když vlastně nejsem skoro nic. Jen ztracená duše. Bloudím podzemím a nedokážu najít cestu ani do života ani do definitivní smrti. Navždy ztracená, navždy osamělá.
Vivi si nebyla jistá jestli té ženě věří, ale celý její proslov v ní zvedl vlnu lítosti a znovu se mlčky rozplakala, slzy jí líně stékaly po tvářích a žena ji se zájmem pozorovala.
Proč? sykla Vivi
Nebyla jsem zrovna svatá. Byla jsem zlá, ne, víc než jenom zlá. Všechno..všechno kvůli jednomu rituálu. Zemřela jsem. Ale moje duše, musela přejít most z podsvětí do svatyně Smrti. Byla by to zvládla a měla bych navždy klid, ale bůh podsvětí, Hádes mě vykázal. Jsem odsouzena k zapomnění, zatracení, životu ve věčné tmě. Kdo by chtěl takový osud. šeptala pomalu žena a v očích se jí leskly slzy, teď nejspíš toho všeho litovala
Vivi byla rozpolcená. Nemohla s ní souhlasit v tom co dělala, ale její lítost se zdála tak upřímná. Stejně se zase ozval malý červík pochybností: Proč bych vám měla věřit?!
Tak se dívej! sykla žena výhružně a najednou ztratila na hmotnosti, byla průhledná, Vivi hledala vhodné slovo, jak ji nazvat, ale napadalo ji jen pořád to samé- duch! Žena luskla nehmotnými prsty jakoby byla v cirkuse a předváděla líté šelmy proskakující ohnivým kruhem. Potom ruku zastrčila do kmene stromu.
Nejsem hmotná, nejsem nic. Jen ztracená duše, navždy tichá a zničená... zachroptěla žena a po tvářích se už také koulely slzy
Tohle už bylo na Vivi trochu moc. Klesla na kolena a přemýšlela kolik z bolesti ,kterou cítila je její a kolik z bolesti patří té tajemné ženské.
Vlastně bys mě neměla znát. Neměla bys vědět nic. Nemělo by tě zajímat nic o mě. Všechno je to špatné a zkažené. procedila skz zuby a snažila se nedát najevo jak moc nerada to říká
Už brzy dostaneš příležitost, hodně brzy budeš moct tu hnusnou Sandru zničit. Spolu s tvým zlým já, to do-.. najednou se zasekla uprostřed slova jakoby jí někdo zacpal pusu tlustým roubíkem
Ne, to tě nesmí zajímat. Nesmí...nesmí...nesmí. syčela žena a všemožně se u toho kroutila
Vivi už nechápala vůbec nic. Vypadalo to jako kdyby se v ženě praly dvě osoby. A jaké zlé já? Co to má co dělat se mnou?
Nedělej, to budeš jako já. řekla žena výhružně ale potom se znovu začala svíjet, náhle se k moci dostala druhá osoba: Ne, neposlouchej ji. Udělej to. Zbavíš se jí.
Vivi se z toho zatočila hlava. Chtěla, ne musela pryč. Tohle se nadalo snášet. Jsi šílená! Nech mě být! zaječela ženě do obličeje a v jejím hlase byl slyšet podton beznaděje, potom se otočila na podpadku a rozrazila skřípající bránu dokořán
Jen si běž! Odsud se nedostaneš. Jen ten strom slouží jako teleport. zavrčela žena a hořce se uchechtla, potom se otočila a nadobro zmizela ve stínu stromů
DISKUZE:
Dokáže se Vivi vrátit domů i přes bránu?
Líbí? (víc otázek mě už fakt nenapadá :D)
jj to sem ještě četla na NS.. =)