Leden 2011

V závějích geniality

30. ledna 2011 v 11:22 | TerXi* |  →Moje kecy
lowisek-terisek.blog.cz

Rádio v koutě ožrale plive jednu báseň za druhou. Rozbitý flašky od rumu do toho nepatřičně plesaj. Vyretušovaný bloncky z obálek odešly spát. A spolu s nima krachnul i tvůj jemnocit. Pózy zhrzených milenek se odráží v prosklených výlohách citů. (Vždyť víš, že mě miluješ.) Pluješ kolem a zjišťuješ, že vlastně chápeš. Ve stínu našich duší smolím balady na balící papír. (Nechceš víc než všechno.) Poslední slova tě poslala dál než do autu. -Neber si to osobně. -Neboj, kvůli tobě nebudu.

Jste milí. Opravdu. Když přijdu a vidím komentáře, i když tu nejsem, nechodím na jiné blogy, nezajímám se.. S komixy jsme pořád u ledu. Dál než jen tam. Ale se psaním to tak bledé není. Nechci se zavazovat, že budu pravidelně psát povídku a vydávat ji. Nebyl by to problém, ale zjistila jsem, že nedokážu psát vždycky. Tím nechci říct, že mě to ze dne na den opouští. Jen, že někdy píšu líp a jindy se mi to nelíbí. Pokud budu mít chuť budu pokračovat v povídce. A na komixy ještě nezapomínejte, až se jednou odhodlám zapnout sims, skončí to stějně jako v létě. Blog bude plný komixů.

Ochočená

11. ledna 2011 v 17:05 | TerXi* |  →Moje kecy

Psávala tehdy často. Kdykoliv si nevěděla rady. (Schovaná v Trojském koni z alabastru.) A možná že si nevěřila a tajila, že sama je tou, o níž píše. (Aniž by to chtěla změnit.) V rytmu až cynicky přecitlivělých skladeb psávala řádky na papír ledovým čajem. Vyžívala se ve dvojsmyslech. (Za každou ránu jeden.) A za tu spoustu úspěchů neinkasovala si žádný. Tehdy pochopila, že čirá radost jí není vlastní. (Když z kašny lovila osamocený revolver.)

Nebudu to okecávat. Na celou slavnou párty nějak nezbyl čas. Nedařilo se. Pak dokonce i radost z práce umřela. Komixy...čert je vem. Nějak už je nezvládám. Poslední dobou spíš píšu.
Tím nechci říct že už žádný komix nebude. Myslím že bude... časem