Na přání Zaffy. Tak ať tu aspoň něco je. :)
"To je moje panenka!," vyjekla jsem a natáhla se po hračce. Pozdě! Už ji svíral kdosi jiný. Spolužačka se jmenovala Alena Šmídová. Pro všechny ve školce to ale byla jedině Alenka Šmudlinka. Měla baculaté tváře, tučné prstíky a naprosto blonďaté vlasy, které jí zkroucené v roztomilých lokýnkách dosahovaly až ke kříži. Já tu její roztomilost ale příliš nepochopila. Pro mě to byla jen malá holka. Další sokyně a nepřítel. Nic jsem jí nepřála. Ani přídavek na obědě, ani tu Kouzelnou školku v televizi. Jistě tedy pochopíte, že jsem se nemohla dívat na ty tlusté prsty sevřené kolem krku mé bárbíny.
Vlastně ani nevím co to do mě vjelo. Ovládl mě vztek. Možná ještě něco víc než jen vztek. Neměla jsem žádný plán, ale přesto jako bych najednou věděla, co dělat. Skok. Chytila jsem ji za vlasy a mocně zatáhla. "Vrať mi moji panenku! Tobě nepatří. Je MOJE!"
Chudák holka se asi pořádně lekla. O oktávu vyšším hlasem zapištěla: "Pusť mě. Jsi zlá, NENÁVIDÍM TĚ!" Zaznamenala jsem podivný pocit v břiše. A hned na to hněv. Znovu. A byl mnohem silnější než předtím. Prsty se mi snad samy sevřely kolem Alenčina krku. Stiskla jsem. Alenka sebou smýkla. Několikrát dezorientovaně klopýtla a pak jsme spadly. Na zem. I když možná že i někam níž. Převalila jsem se na břicho. Právě včas abych uviděla, jak se zvedá. S mou panenkou v ruce. Jako poslední přeživší matador, který unikl z arény s býky. Ne, tak to přece nenechám.
V prachu starého koberce jsem ji ze země prudce kopla do holeně. Nejspíš v tom nebylo tolik síly, jako spíš vůle a přesvědčení. Muselo ji to zaskočit. Její vodnatě modré oči na mě udiveně pohlédly. Na to se jí noha smekla a ona spadla na záda. Hlavou se praštila o dřevěný model domečku.
Prudce oddechujíc jsem se vytáhla na nohy. Alenka se nehýbala. Hlavu měla zvrácenou v podivném úhlu. Jen ty tlusté prsty stále svíraly bárbí Růženku. Surově ji držela za dlouhé blonďaté vlasy. Ty skoro zanikaly v proudech Alenčiných pěstěných loken. Na rtech mi v té chvíli určitě hrál nehezký úšklebek. Čistě profesionálně jsem rozevřela dívčinu dlaň a sebrala svou bárbí.
Cítila jsem hrozné bušení. Něco, co doteď pokorně klusalo v mé hrudi chtělo náhle ven. Srdce skoro nestíhalo rytmus, který samo sobě nasadilo. Až se mi tajil dech, jak rozrušená jsem byla. Na chvíli mě ovládnul třes.
Pak ale můj pohled opět sklouznul na Alenku. Vystoupal po tlustých, do prázdna rozevřených prstech, přejel dlouhé vlasy a zastavil se až na nehybné tváři. Pomalu jsem si přisedla k jejím rozházeným loknám. Bledá tvář ostře kontrastovala se starým, leč stále dráždivě červeným kobercem. Neslyšela jsem nic. Ticho mě objalo v němém porozumění a chvíli vyčkávalo se mnou. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se uklidnila.
Došlo mi, že bych tu pravděpodobně neměla mít. V náhlém spěchu jsem vyskočila na nohy. Právě včas abych se vrhla vstříc polekané tváři vychovatelky. "Márinko, co se tu stalo?" Musela něco slyšet. Pak se podívala na nehybné Alenčino tělo a vydechla: "Panebože.."
"Spadla." Pokrčila jsem rameny a sklopila pohled k zemi.
"Spadla?! Víc mi k tomu neřekneš?" Rozčarování v její tváři vyklidilo místo pro nepochopení. To už se ke spolužačce přihnala další vychovatelka. V běhu z kapsy vytahovala mobil.
"Maruško," zkusila to první vychovatelka o něco přívětivěji, "jak se to stalo?"
Otočila jsem se na Alenku a pevně se zakousla do spodního rtu. Vychovatelka nejspíš pochopila, že ze mě mnoho nedostane a odložila můj výslech na později. Necitlivě mě odstrčila a klekla si na zem k nemohoucí. Zkontrolovala jí puls a pak zůstala hledět na její pomalu se zvedající a znovu klesající hrudník. Druhá vychovatelka kolem nich rázovala v kruzích. U ucha si přidržovala mobil. "Ano, mateřská škola Lesní. Ne, nevím jak se to stalo. Je asi v bezvědomí.." Otočila jsem se zpátky k Alenčině prázdné tváři a zopakovala: "Spadla."
Vychovatelka se mi zadívala do očí. Černé zornice stažené. Bodaly jako tisíce malých jehliček. Zatvářila se, jakoby chtěla něco říct, ale v poslední chvíli si to nejspíš rozmyslela. Náhle jsem si uvědomila, že kdesi v dálce dutě houkají sirény. Alence přijížděla pomoc..
zaujímavé, bude aj pokračovanie?